Vicky, Cristina a já. O stůl ve slavné barcelonské restauraci se přetahují turisté
Restaurace U 4 koček je nepochybně nejslavnější v Barceloně. Chodila sem spousta umělců v čele s Picassem, býval tu kabaret inspirovaný Paříží a turistickou atrakcí se toto místo stalo znovu poté, co tu Woody Allen natáčel důležitou scénu filmu Vicky Cristina Barcelona.
Javier Bardem oslovuje v klíčové scéně snímku Vicky Cristina Barcelona dvě půvabné dívky s velmi bizarní pozvánkou na výlet. Divák sleduje vtipnou konverzaci tak typickou pro Woodyho Allena, nespustí oči ze Scarlett Johanssonové a nepochybně nevěnuje žádnou pozornost okolí.
To je ale chyba, protože tato scéna se točila ve vyhlášené barcelonské restauraci U 4 koček. A pokud tam zavítáte dnes, najdete na stěně i důkazy – fotografie z tohoto filmu. Mimochodem v jednom záběru na obě dívky je mezi nimi vidět zeď, kde dnes visí fotka Woodyho Allena.
Kabaret inspirovaný Paříží
Restaurace má své kořeny v Paříži. Právě tam totiž v kabaretu U černé kočky pracoval jako bavič a číšník v jedné osobě jistý Pere Romeu. Když se vrátil do rodné Barcelony, chtěl i tady vytvořit podobný kabaret. A to se mu povedlo.
V červnu 1897 otevřel pozoruhodný podnik s dobrým vínem, levným jídlem a skvělou zábavou. Brzy sem začali chodit umělci a jako doma zde byl i mladičký Picasso. V prostorách kabaretu dokonce uspořádal svou první výstavu.
Dnes už je to hlavně restaurace s večery u klavíru a poté, co si toto místo vybral Woody Allen, tu najdete každý večer také spoustu turistů.
Vicky, Cristina a Ingibjork
Přichomýtl jsem se ke stolu se třemi dívkami z Islandu. Ingibjork mi vypráví o tom, že přijely do Barcelony na pěveckou soutěž a sem vyrazily právě kvůli filmu Woodyho Allena.
Moc se jim tu líbí a jediné, jenom je mrzí, že stůl, u kterého seděly Scarlett Johanssonová a Rebecca Hallová, tedy Cristina a Vicky, už byl rezervovaný.
Kristin o tom, že se tady film točil, naopak vůbec nevěděla. Restauraci jí doporučila jedna známá s tím, že sem určitě musí zajít. A nelituje.
Ztracená příležitost
Ptám se číšníka Vita, kde přesně se odehrávaly klíčové scény a jestli se místnost po deseti letech, které od natáčení uplynuly, nějak změnila. Říká, že vůbec a všechno, co je vidět ve filmu, tu zůstalo, včetně piana.
Ukazuje mi stůl, kde obě hlavní hrdinky seděly, a dodává, že interiér byl pro potřeby filmu upraven jen částečně. Díky filmu sem teď chodí spousta turistů a při rezervaci si mnozí prý přejí právě stůl, kde seděly Cristina a Vicky. Nejen Islanďanky, ale i já jsem přišel pozdě.
Vito sám tu v době natáčení ještě nepracoval. Když se ho ptám, jestli některý z číšníků přímo ve filmu hrál, zakroutí smutně hlavou. Prý nikdo a všechny to mrzí.
Režiséři je totiž nechtějí, stěžuje si naoko. Restauraci si pronajmou a přivezou si i vlastní číšníky. Nejspíš to ani žádní číšníci nejsou, spíš herci, kteří se z profese naučili jen to základní.
Vito dodává, že nedávno se tu točil životopisný film o Picassovi, v němž hraje Antonio Banderas. A opět bez místního personálu. Pokud jde o natáčení dal by Vito ovšem stejně přednost Woodymu Allenovi a jeho herečkám.
