„Najít každý den sílu vykonat maximum.“ S leteckou záchrankou v Líních létají ti nejlepší armádní piloti

„Hele Vary, jo!“ říkají si mezi sebou dva armádní piloti při svižném nasedání do vrtulníku W-3A Sokol. Podobně začíná každý jejich vzlet. Mnohdy až uvnitř zjišťují podrobnosti o tom, kam přesně se zdravotníky poletí. Za startování motorů pak do vysílačky hlásí další informace.

8 fotografií

Let na záchranu života

„Když je to let na záchranu lidského života, tak to posádce v podstatě neustále probíhá v mysli. Jakmile vzlétneme my záchranáři, tak je vždycky na druhé straně někdo, kdo potřebuje naši pomoc. Takže naše limity, do kterých jdeme, jsou v porovnání s jinými úkoly malinko posunuté,“ vysvětluje Petr Šafařík.

Tým záchranářů z armádní základny záchranné letecké služby v Líních|foto:Martin Pařízek, Český rozhlas

Petr Šafařík je velitelem 243. vrtulníkové letky v Praze ve Kbelích, ze základny v Líních létá záchranku pro Plzeňský a Karlovarský kraj. Přiznává, že piloti vnímají rozdíl mezi lety kvůli záchraně života a těmi výcvikovými nebo třeba přepravními.

„Z našeho personálu vybíráme ty nejzkušenější, které pak docvičíme i na roli pilota na záchrance,“ popisuje Šafařík a dodává, že je pro něj pomoc při zachraňování životů tou největší výzvou: „Já to tak beru, protože skutečně takové úkoly patří k těm nejtěžším. Navíc to není dané tak, že by to mohl dělat každý. Může se stát, že někomu bude vadit vidět lidské utrpení, krev a podobné věci.“

Paradoxně je tu služba těžší než v Afghánistánu. V emergency jsme měli všechno po ruce, tady si s sebou vezmete to, co máre a s tím si musíte vystačit.
Vrchní sestra letecké záchranné služby Jana Šámalová

Česko nebo Afghánistán

Petr Šafařík byl na zahraniční misi v Afghánistánu. Ve stejné zemi působila i vrchní sestra Jana Šámalová, konkrétně v polní nemocnici. Služba na letecké záchrance v Česku je podle ní často paradoxně náročnější.

„Řekla bych, že snazší to bylo tam. Pracovala jsem na emergency, kde máte všechno po ruce. Tady létáme do terénu. Vezmete si s sebou to, co máte, a s tím si musíte vystačit. Bez ohledu na počasí pracujete v dešti, klečíte v blátě a tak podobně,“ srovnává, zatímco si spolu s ní prohlížíme vybavení vrtulníku.

Armádní vrtulník W3A Sokol|foto:Martin Pařízek, Český rozhlas

Armádní vrtulník W-3A Sokol je červeno-bílý. Oproti jiným typům strojů, které jsou na dalších základnách leteckých záchranek, je větší a těžší. S tím musí piloti počítat při výběru místa pro přistání. Díky velikosti se ale na palubu vejdou i dva pacienti.

Najít každý den sílu vykonat maximum

Základna v Líních funguje od roku 1991. Stejně jako z ostatních stanovišť odsud helikoptéry míří k těm nejzávažnějším zdravotním problémům.

„Nejtěžší je přijít do práce s vědomím toho, že každý den může být velmi náročný a člověk neví, jak se bude ten den odvíjet. Vzletů může být od nuly až klidně po deset. A stavy, které člověk řeší, jsou různé a různě těžké,“ popisuje služby armádní lékařka ze základny v Líních Jana Piskačová.

„Příběhy, které k tomu jsou, jsou také různě náročné a dojemné. Najít každý den sílu vykonat svoje maximum, proto není vždy úplně lehké,“ přiznává.

V příštím díle seriálu Vzdušní andělé se vydáme na libereckou leteckou záchranku a zjistíme, jak moc je vrtulník důležitý při pomoci u těžkých autonehod.