Železnice z Lipové Lázní do Bernartic a Otmuchówa se začala budovat před 130 lety
Bernartice u Javorníka, jsou nejenže malebnou obcí přímo na hranicích s dnešním Polskem, ale jsou také vesnicí s pozoruhodnou historií. Našli bychom zde i další památky. Ta za kterou se vypravíme, se začala budovat před 130 lety. Je to železnice, kterou dnes mnozí považují za běžnou věc, běžnou v době svého vzniku však rozhodně nebyla.
Byla to právě železniční trať, která sem na konci 19. století přinesla od Dolní Lipové prosperitu a snadnější cestování. A co víc, spojila Bernartice také s okolním světem, neboť právě tato obec bývala koncovou stanicí na území tehdejší monarchie a právě odsud vyjížděly vlaky do sousedního Pruska.
Podíváme- li se do historie, se železnicí to v odlehlém koutě slezské země, jakým bylo v té době Jesenicko, nebylo vůbec jednoduché. První vlaky sem dorazily až v roce 1888, po dostavbě trati Hanušovice - Glucholazy. Už při udělení koncese se stavitelé této dráhy,
Rakouská společnost místních drah, zavázali k vybudování dalších dvou železnic, které měly vést na státní hranici. Jedna měla končit ve Velkých Kuněticích, ta druhá právě v Bernarticích.
Tato železnice navíc měla navázat na již existující pruskou trať Otmuchow - Dziewiętlice. Soukromý investor závazek nesplnil, ale rok po zestátnění této páteřní trati, se kupodivu opravdu začalo stavět. Již 2. července 1896 byl zahájen pravidelný provoz. Na počest slavnostního otevření přichystal v Kobylé majitel velkostatku baron ze Skal, občerstvení pro účastníky zahajovací jízdy. Na zpáteční cestě pak byl v Horních Heřmanicích připraven v budově zemědělské střední školy banket pro 100 hostů, mezi nimiž nechyběli ani zemský hejtman hrabě Larisch, president zemského sněmu hrabě Clary a ministr železnic von Guttenberg.
Dráha z tehdejší stanice Dolní Lipová na státní hranici u Bernartic měřila necelých 27 km a stála 1,7milionu zlatých. Trať měla pomoci místnímu hospodářství, zejména zemědělské výrobě ale také rozvíjejícímu se kamenoprůmyslu.
Nejtěžší úsek, museli stavitelé překonat hned nad stanicí Dolní Lipová, kde železnice překonává sedlo Na Pomezí. Stoupání zde dosahuje více než 28 promile, kterému pomáhají ostré oblouky, a najdeme zde také jediný 105 m dlouhý tunel. Za Pomezím se trať dostává do údolí řeky Vidnávky a provází ji až do Velké Kraše. Konečnou zastávkou na vybudované lokální dráze byla stanice Bernartice. Z ní vedla trať dále přes hranice do tehdy německého Heinersdorfu (dnešních polských Dziewiętlic) a dále do Otmuchova. Po trati jezdili v nemalé míře i lázeňští hosté z Německa do Lipové a do Jeseníku.
Na novou trať se začaly brzy nabalovat odbočky do hospodářských center kraje. Už v roce 1897 se začala budovat trať z Bernatic do Javorníka, a také z Hukovic do Vidnavy. Vznikaly také četné vlečky, z nichž nejdelší vedla ze Žulové do kamenolomů u Černé Vody.
Dobové dokumenty nám podávají zprávu o neštěstí, ke kterému došlo v Bernarticích 6. května 1899, kdy nádraží v Bernarticích explodoval obytný patrový dům pro železniční úředníky. Výbuch byl prý tak silný, že správce stanice byl vymrštěn z prvního patra z pohovky na sousední pozemek. Jemu se nic nestalo, ale hlídač Antonín Brosig v troskách zahynul. Příčina nikdy nebyla objasněna ale podle dobového vyšetřování se ve sklepě domu mohl vznítit uhelný prach.
Po vzniku československé republiky provoz pokračoval. Zajímavostí je, že v roce 1925 byla v čekárně bernartického nádraží zřízena menšinová škola pro české děti, která sloužila dva roky, než obec škole koupila novou budovu.
Po okupaci Sudet převzaly provoz na trati říšské dráhy. Železnice sloužila jako dříve až do roku 1945. Už v lednu byl provoz přerušen a po trati jezdily téměř výhradně vojenské transporty. Do vnitrozemí ranění, do Pruska munice a zbraně. V květnu už byl provoz zastavěn úplně. Ustupující vojska se snažila znemožnit využití trati Rudou armádou, a tak demolovala drážní zařízení. Asi nejvážněji byl poškozen lipovský tunel, který 8. května v obou portálech vyhodili ženisté do povětří. Provoz na trati z Lipové do Bernatic byl obnoven až v září roku 1945. Přes hranice se však tehdy už nejezdilo.
V roce 1963 došlo ke zrušení trati na polském území do Otmuchova, a také celý úsek z našeho území až ke státní hranici byl potom rozebrán. Polská část tratě byla snesena v březnu 1971. Koncem osmdesátých let bylo v českém pohraničním úseku zlikvidováno i traťové těleso.
Pokud se dnes podíváte od bývalé staniční budovy v Bernarticích směrem v pokračování trati, vidíte na našem území už jen pole. Pohlédnete-li ale dále do Polska, můžete vidět charakteristickou cihlovou vodárnu a vedle staniční budovu bývalé stanice Dziewiętlice. Na Polské straně lze místy vysledovat někdejší těleso zrušené železnice, až na nádraží v Otmuchówě. V současné době se na kraji tohoto polské města opravuje také někdejší železniční most přes Kladskou Nysu. Měl by údajně sloužit pro plánovanou cyklostezku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
