Zpráva pro Akademii o předchozím opičím životě. Ve Studiu Hrdinů uvádí Kafku
Studio Hrdinů společně s režisérkou Katharinou Schmitt zkoumá v inscenaci Zpráva pro Akademii zvířeckost v lidech a upevňování moci, jejíž základ tvoří jazyk a jeho osvojení. V inscenaci hrají Zuzana Stivínová a Ivan Lupták.
Opice, lépe řečeno bývalá opice, byla vyzvána, aby podala zprávu o svém předchozím opičím životě. Tento tvor, který sám o sobě vypovídá v první osobě, hovoří lidskou řečí a vstupuje na scénu v době, kdy již pět let pobývá v lidském světě a vykonává svobodné povolání varietního umělce.
Opice předstupuje před Akademii už nikoli jako zvíře, ale jako tvor, který na jedné straně jedná lidsky, ale na druhé straně zůstává alespoň na první pohled opicí, což je de facto i důvod, proč byl Akademií předvolán. Příběh Opice je příběhem vzdělávání. Cesta od zvířete k člověku je proces nemilosrdného sebezdokonalování. Podle režisérky Kathariny Schmitt je klíčové téma povídky spojené s otázkou identity a tím, nakolik je definována rozumem, civilizovaností a také tím, že jsme všichni savci.
V inscenaci také tematizujeme jazyk – kdo smí a kdo nesmí mluvit. Pokud beru metaforu toho, že se zvíře snaží stát člověkem, vážně, musím se zamyslet nad tím, co znamená vzdělávání a co se musí takový živočich naučit a jak moc je to, co se musí naučit kruté nebo nelidské. Pak sledujeme transformaci intelektuální, která souvisí s jazykem a se schopností mluvit. Je pochopitelně sporné, jak moc věříme tomu, že se opice může naučit mluvit. A pokud by se to mohlo stát, je otázkou, jaký to může mít civilizační přínos. Zároveň ale sledujeme vzdělávání ke krutosti, k ovládání situací.
Katharina Schmitt
Další téma, které silně rezonuje Kafkovou povídkou Zpráva pro jistou Akademii, je hledání východiska.
V naší inscenaci řešíme otázku, zda je naše vůle silnější než naše tělo. Pokus hlavní postavy překonat vlastní tělo je v něčem marný, doslova bez východiska. Velmi se snaží, něco i dokáže, ale její tělo je jí překážkou. Neustále ji zrazuje. Identita této postavy je natolik vázaná na zvířecí tělo, že se člověkem na sto procent stát nemůže.
Katharina Schmitt
Opice, jako tvor, který hledá východisko. Tuto postavu v inscenaci Studia Hrdinů ztvárňuje Zuzana Stivínová. Z jejich úst zaznívá na živo jen velmi málo promluv, mnoho z nich je pouštěno ze záznamu, čímž je evokován vnitřní myšlenkový pochod hlavní postavy. O tom, jak vnímá poselství Kafkovy povídky a jak ho vnáší do svého hereckého projevu, mluvila Zuzana Stivínová.
Já myslím, že Kafkova povídka je velice ironická a vtipná. Našim cílem není v inscenaci podat dokonalou studii opice. Podle mě je důležité, a pro diváky inspirativní, najít si v sobě zvíře. Nemusí to být dáno vnějšími prostředky, ale naopak prostředky vnitřními, emocemi. K tomu mi pomáhá takzvaný „opičí koutek“, kde mám pomůcku, na níž jsem se musela naučit pohybovat, protože je to docela fyzicky náročné.
Zuzana Stivínová
Monologičnost textu narušují promluvy druhé postavy, která v Kafkově povídce nefiguruje, a jejíž text byl pro inscenaci dopsán. Postavu krotitele opice hraje v inscenace Ivan Lupták. Minimum mluvených replik vyvažuje stejně jako Zuzana Stivínová fyzickou akcí.
Herecká akce Ivana Luptáka a Zuzany Stivínové se odehrává ve dvou scénických prostorech. Hlavní jeviště je ohraničeno světelnou instalací scénografa Pavla Svobody, která u diváků může vyvolat představu klece. Scénický designe tak umocňuje pocit bezvýchodnosti, což je podle tvůrců také pocit, který úzce souvisí s povídkou Franze Kafky Zpráva pro jistu Akademii.
