Analytik Tureček: O uspořádání Gazy má rozhodovat arabský svět, ne jen Izrael. Plán Netanjahua je mrtvý

O dohodě o příměří jednají kromě Spojených států amerických také Izrael, Egypt a Katar. Zda se to ale skutečně povede, není vůbec jisté. „V jednání je celá řada detailů, které se netýkají pouze výměny rukojmích. Hamás třeba trvá na tom, aby se Izrael během příměří stáhnul z Gazy. Izrael o tom ale nechce ani slyšet. Hamás požaduje, aby se Palestinci mohli vrátit do svých domovů na severu Gazy, odkud byli loni na podzim přesunuti. Izrael tomu ale brání,“ přibližuje v pořadu Jak to vidí... vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha Břetislav Tureček.

Izrael chce ve válce pokračovat, dokud nezničí Hamás

Různí se i představy o dalším vývoji konfliktu po skončení ramadánu, během něhož by měly na 40 dní ustat boje. „Izrael trvá na tom, že válka bude pokračovat, dokud Hamás nebude zlikvidován. Naopak Hamás má představu, že časově orámované příměří se přemění v trvalé. K tomu ostatně Izrael tlačí i mezinárodní společenství. Válka už přinesla dost utrpení. Izraelci už pozabíjeli v Gaze 30 000 lidí, z toho dvě třetiny jsou civilisté.“

Poválečný plán

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, který je pod tlakem nejenom západního světa, ale i radikálních extremistů v izraelské vládě, minulý čtvrtek vůbec poprvé zveřejnil oficiální plán na poválečné uspořádání v Pásmu Gazy. Podmiňuje ho úplnou demilitarizací a vytvořením nárazníkové zóny na palestinském území, které by zmenšovalo riziko dalších teroristických útoků.

Čtěte také

Analytička Kalhousová: Netanjahu se tváří jako lídr, ale snaží se politicky přežít

„Opět jde ale o řadu různých návrhů a protinávrhů, často zcela neslučitelných. Demilitarizace samozřejmě zní logicky. Proti tomu, že by si kus Gazy zase Izrael odebral, čímž by mimochodem už tak extrémně hustě zalidněná palestinská exkláva byla ještě přelidněnější, však protestují mnozí včetně Spojených států amerických. Jednostránkový dokument zkrátka nemůže řešit tak komplexní problém, jako je Gaza,“ domnívá se Tureček.

Plán totiž zohledňuje pouze izraelské představy, požadavky a zájmy, ale vůbec ne zájmy dvou milionů lidí, kteří žijí v Palestině. „Na samém počátku jde tedy o mrtvý návrh, protože vyřešit otázku obyvatel Palestiny tím, že je budeme ignorovat, je nepřijatelné nejen pro Palestince, ale jak se asi ukáže, i pro mezinárodní společenství.“

Vládce Gazy?

Dalším zajímavým prvkem, který bude třeba řešit, je podle Turečka to, kdo konkrétně bude v Gaze vládnout. „Izrael tvrdí, že bezpečnost tam bude zajišťovat izraelská armáda, ale civilní sektor by měli zajišťovat Arabové. Podle Netanjahua to ovšem nesmí být ani palestinská samospráva, ani Hamás.“

Kandidátů v arabském světě je podle analytika více, problém je ale v tom, že málokdo je ochotný přijít vládnout do Gazy. „Vypadal by totiž jako kolaborant, který je tam s podporou izraelských tanků. O tomto má rozhodovat arabský svět. Obnovu Gazy má platit arabský svět a mezinárodní společenství. Nemůže rozhodovat jenom Izrael. Na arabské straně se ale zatím velice těžko hledá někdo, kdo by do toho šel. Když pak od Netanjahua slyšíme, že si kus Gazy ještě sebere, nesmí tam být tito a tito, tak je to prostě i psychologicky a politicky velice komplikované,“ uzavírá Břetislav Tureček.