ČESKO ZEMĚ NEZNÁMÁ

1. listopad 2011

Regionální stanice Českého rozhlasu|foto:Aleš Vavřík

- takto jsme pojmenovali výpravy reportérů Českého rozhlasu ze všech regionálních studií za tím, co paměti hodno. V neděli 28. 2. 2010 si povíme příběh sedlčanských nožů Nože patří k nejstarším lidským nástrojům. Nahradily pazourkové čepelky, které se používaly už v době paleolitu - době kamenné. Dnešní tvar nože pochází z doby bronzové. S nožem krájeli už staří Řekové, Římané i Keltové a dokonce znali i zavírací nože

Damacénské nože
Během křížových výprav se k nám do Evropy dostaly odlišné metody kování a kalení oceli známé z Orientu. Dostala se k nám tzv. "damacénská ocel". Do té doby se na nože používalo jen měkké železo. Proto, aby byla čepel nože pružná, ne příliš křehká, a ostří tvrdé, začaly se kombinovat plátky měkkého železa s ocelí s vyšším obsahem uhlíku. Jednotlivé plátky se na sebe naskládaly, kovářsky se slisovaly, vytahovaly, přehýbaly a znovu lisovaly. Po výbrusu mělo ostří nože pěknou kresbu - podobné dřevokresbě. To byla a dodnes je známka pravé damacénské oceli.

Nožířské cechy
V roce 1361 potvrdil markrabě moravský Jan Jindřich statut prvního nožířského cechu u nás - toho brněnského. Postupně vznikaly další. Například v Praze získalo 6 cechů i statut přímo od krále. Cechy nožířů měly za úkol chránit své členy před konkurencí, dbát na kvalitu nožů a přiměřenost cen. Vychovávaly i své učně a držely nad nimi ochranou ruku. Výrobky našich tehdejších nožířů ovlivnily i sortiment nožířských výrobků v Evropě - například řezák (Bohemische Schnitzer) nebo tesák (Dusak).

Nožířské manufaktury
Postupně přicházely nové materially. Kromě uhlíkatého železa se začaly používat legující prvky - chrom a vanad. Před průmyslovou revolucí se nože vyráběly i v manufakturách nebo vesnických domcích. Takhle vznikaly třeba známé valašské křiváčky. Obchodník dodal sedlákům plech, ti ho opracovali na nůž a na malém soustruhu k němu vytvořili dřevěnou rukojeť. Nože pak prodali zpět obchodníkovi a ten je dodával na trh. Tento model výroby nožů zmizel s příchodem strojové výroby v 19. a 20. století.

Sedlčanský "Rebčák"
Jedním z míst, kde se v Čechách soustředili nožíři, bylo Sedlčansko. Věhlas tam šířila hlavně rodina Rebců. Ta je v cechovních knihách doložena už od 18. století. Jeden z Rebců, žijící v Dublovicích, pracoval jako zbrojíř v napoleonských válkách a jeho syn, cestovatel a zpěvák, se vyučil nožířem, usadil se v Sedlčanech a po těžkém zranění způsobeném požárem se přestěhoval do Poustkova. Augustýn Rebec, jeho syn, převzal otcovu výrobu, rozšířil ji a svým nožířským uměním si získal věhlas v širokém okolí. Před první světovou válkou pracovalo v jejich nožířské fabrice na patnáct zaměstnanců. Dnes ve výrobě nožů pokračuje družstvo KDS.

autor: Patrik Rozehnal