Do Otrokovic přesně před patnácti lety vtrhla ničivá povodeň

Stará kolonka v Otrokovicích je nejhlubší místo v Otrokovicích. Velká mísa baťovských domků, paneláků a průmyslového areálu Toma ohraničená umělými valy tehdy marně vzdorovala tlaku vody jezera z vylité Moravy a přítoku Bečvy od Troubek o rozloze 400 kilometrů čtverečních.

Po protržení náspu na severní straně živel vnikl mezi domy. „Ono to přicházelo postupně. Přes den jsme měli vodu ve sklepě, večer už se vyhlašoval poplach k evakuaci,“ vzpomíná tehdy osmnáctiletá Petra Láníková na okamžiky před evakuací.

Voda nepřipravila lidi jen o osobní věci a vybavení domu, ale také o práci. „V Tomě skončila práce skoro všude, protože voda zatopila celý areál a málokdo se vrátil zpátky k výrobě,“ líčí Jiřina Dubová, která si musela hledat novu práci, což podle ní nebylo vůbec jednoduché

Lidé přišli mnohdy o veškerý majetek

Postupně muselo čtvrť opustit šest a půl tisíce obyvatel. Jejich majetek zničila voda. „Všechen nábytek, v sekretáři, co byly skla, textil, ručníky, ložní prádlo, všechno bylo zničeno,“ vzpomíná důchodkyně paní Skybová.

Pro Baťov neexistovala jiná možnost jak se zbavit stojaté vody, než ji z obrovské umělé prohlubně vyčerpat do říčky Dřevnice. Co se nepodařilo zachránit hned, muselo na smetiště.

„Třeba knihovna, ty knihy byly vodou tak nasáklé, že jsme museli tu knihovnu rozsekávat sekyrou,“ dodává moderátorka Českého rozhlasu Brno Věra Hotařová, které tehdy voda také zaplavila dům.

Již zmíněný podnik Toma přidal ke katastrofě další tragický rozměr. Z areálu voda vyplavila do půdy spoustu chemikálií. Obyvatelé čtvrti tak museli na léta přestat s pěstováním zeleniny.

Všichni, které povodeň před patnácti lety zasáhla, se shodují, že událost v nich zanechala hlubokou rýhu. Při každém větším dešti cítí úzkost. Dnes už by měla být jejich čtrť ale lépe chráněna. Po výstavbě poldrů a hrází by katastrofa podobná té z roku 97 neměla podle odborníků Baťov ohrozit.