Dominika Klůzová ovládá pět jazyků: Nerada zůstávám na jednom místě. Pohyb je pro mě přirozený
Bývalá studentka Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové Dominika Klůzová miluje cizí jazyky, ráda cestuje a poznává nové kultury. A právě Univerzita Hradec Králové tohle vše svým studentům umožňuje. O své zkušenosti se studiem ve světě se s vámi Dominika podělí.
Vy v současnosti žijete ve Francii.
Ano, žiji v Bretani už tři čtvrtě roku. Po studiu na vysoké škole v Hradci Králové jsem se vydala rovnou do Francie.
Vrátila bych se úplně všude, ale zároveň ráda poznávám další země. Chci si udržet už získané kontakty, ale hledat zase nová místa.
Dominika Klůzová, absolventka Pedagogické fakulty univerzity Hradce Králové
Pochopil jsem, že jazyky jsou vaše vášeň. Ale i cestování. Takže jste si vysnila život ve Francii?
Mám francouzského přítele, takže proto jsem se tam přestěhovala. Ale určitě jsem vždy chtěla zkusit život v zahraničí. Nerada zůstávám dlouho na jednom místě. Pohyb je pro mě docela přirozený.
Čtěte také
Kolik jazyků umíte?
Čeština je můj mateřský jazyk. Potom umím anglicky, francouzsky a učím se rusky a španělsky. Teda pět jazyků i s češtinou. Poprvé jsem vyrazila do ciziny ve druhém ročníku na studijní pobyt do Norska do malého městečka na západním pobřeží. Zažila jsem tam drsnou zimu, ale byl to úžasný pobyt uprostřed přírody.
Jaký je život na univerzitě v Norsku?
Super. Chtěla jsem jet někam, kde si zlepším angličtinu, ale nechtěla jsem přímo do Anglie. A v severských zemích je angličtina na vysoké úrovni, veškerá výuka tam probíhá v angličtině i pro Nory. A bylo to tam hodně liberální a demokratičtější než u nás. I v Kanadě, kde jsem také studovala, to bylo stejné. Tolik se to nelišilo. A ve třetím ročníku jsem odjela na pracovní stáž do Českého centra v Paříži, které spadá pod českou ambasádu a má za úkol dávat Francouzům trochu povědomí o české kultuře.
Co se vám třeba v Paříži líbilo? Co byste mi tam doporučila?
Doporučila bych určitě všechna muzea. A z těch venkovních jsou třeba nádherné lucemburské zahrady. Tam jsem často ráda chodila relaxovat. Tam je to opravdu poetické. I celkově se procházet Paříží, nasávat atmosféru. Já jsem se do toho města zamilovala.
Čtěte také
V rámci studijních pobytů jste se podívala i mimo Evropu?
Ano, byla jsem v Indonésii. Konkrétně ostrov Lombok, který se nachází vedle Bali, ale je podstatně méně turisticky zatížený. I když už i tam se turistika rozjíždí. Už si ho turisté našli. Ale místní lidé jsou za to samozřejmě rádi. Ostrov se zase stane trošku bohatší a úroveň se tam zvedne. Tam jsem byla jako dobrovolník na dva měsíce, spolu s mým bratrem, učit děti a dospělé anglicky. Aby právě mohli získat práci v turismu a tím pádem i lepší život.
Děti ve škole jste také učila angličtinu?
To ze začátku těžké, protože oni anglicky neuměli ani slovo a my jsme zase neuměli indonésky. Ale zvykli jsme si na sebe rychle. Komunikaci jsme rukama nohama ze začátku zvládali a postupovali jsme, musím říct, opravdu rychle. Ke konci už dokázali v angličtině jednoduše konverzovat. Těžko se nám od nich odjíždělo, navázali jsme spolu hezké vztahy.
Čtěte také
Ovšem potom jste také nakoukla do Kanady.
Tam jsem zase odjela na půl roku na studijní pobyt. A zima tam bylo opravdu drsná. V Montrealu jsem si zažila nějakých -30 až -35 °C. Byly i dny, kdy nám sníh zasypal dveře, takže jsme se nedostali ven z domu. Zima tam byla opravdu krutá.
Vy jste si tam ale vytrénovala francouzštinu, protože ta je úředním jazykem v Kanadě.
Ano, jen kanadská francouzština se hodně liší. Je to quebecká francouzština, takže mě zajímalo, jak vlastně vypadá, jaký je přízvuk. To bylo velmi zajímavé.
Stýská se vám po nějaké zemi? Kam byste se ráda vrátila?
Vrátila bych se úplně všude, ale zároveň chci poznávat další země, takže mě neláká být někde dvakrát. Jde spíš o kontakty, které jsem si v těch zemích vytvořila, s těmi lidmi chci zůstat ve styku. Ale hledat zase nová místa.
Celý rozhovor s Dominikou Klůzovou si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Související
-
Na Portugalsku je nejkrásnější přirozenost. Portugalci jsou jiní, ale svým způsobem stejní jako my
Vypravíme se za sluncem do země, která je typická prodlouženým létem a krásným počasím. Ve velkých městech typické žluté staré tramvaje, dál ještě jahody i portské víno.
-
Anežka Pařízková má sen, chce být první českou prezidentkou. Vzorem jsou pro ni Havel a Churchill
Anežka Pařízková, studentka politologie Univerzity Hradec Králové, získala za plnění náročných organizačních úkolů v latinskoamerickém prostředí ocenění rektora univerzity.
-
Tchajwanci mají potřebu pomáhat za každou cenu i když třeba neví jak, směje se studentka Markéta
Na Tchaj-wan nás vezme studentka Univerzity Hradec Králové Markéta Jindráková, která měla možnost na tomto ostrově studovat. A zastihla ji tam i pandemie koronaviru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
