Irma Geisslová se narodila před 170 lety. Byla jedinečná. Ne v tom, co musela, ale v tom, co cítila

Zapomenutá hvězda české dekadence, pozoruhodná a zároveň pozapomenutá básnířka a prozaička Irma Geisslová se smutným životním osudem se narodila 6. července 1855. Poctou této ženě, která od svých bezmála třiceti let žila v Jičíně, je publikace, kterou nedávno vydalo Regionální muzeum a galerie v Jičíně.

Čtěte také

Zapomenutá hvězda české dekadence. Osudové ženy: Irma Geisslová

Editorkou díla je historička umění Jana Schlesingerová, s níž se nad útlou, ale výmluvnou knížkou, sešla redaktrka Vlaďka Wildová.

Historička umění Jana Schlesingerová z Regionálního muzea a galerie v Jičíně je iniciátorkou a spolueditorkou publikace Nechte mne v míru odejít. Ona sama se o osobnosti Irmy Geisslové dozvěděla teprve před několika lety.

„V muzeu máme odhadem na tisíc listů Irminých rukopisů, básní, krátkých románů, novel, které víceméně nikdo nikdy nečetl. Já jsem je četla teprve v poslední době. A právě proto, že se ani v Jičíně o Irmě Geisslové mnoho neví, rozhodli jsme se, že uděláme vzpomínkovou akci a připravíme publikaci,“ připomíná Jana i loňské dušičkové vyvrcholení dvouletého projektu IRMA.

8 fotografií

Ve spolupráci s jičínským muzeem jej připravili studenti filosofické fakulty UK, katedry komparatistiky. Týká se výjimečné básnířky a prozaičky Irmy Geisslové, ve své době nedoceněné.

Irmina bolavá duše

„Vloni o dušičkové sobotě se nesly Jičínem bubny pohřební, aby připomněly smutnou básnířku, prozaičku, dramatičku, dceru a sestru Irmu Geisslovou. Rodačka z Pešti se ani ne jako třicetiletá přestěhovala do Jičína, aby s ním spojila další tři dekády svého pozemského bytí.“

Čtěte také

BáSnění Moniky Načevy

„Nejednou zasmušilá, svůj čas trávila sedíc s horkým čelem opřeným o studenou okenní tabulku, hledíc do ulice, či do svého nitra. Hlavou jí táhla směsice myšlenek, ze kterých se vypisovala v dopisech, básních, hrách nebo na jednotlivých listech, ze kterých můžeme alespoň zčásti poskládat obraz života jedné nepochopené ženy, kterou sužoval osten žití,“ píše v předmluvě publikace „Nechte mne v míru odejít“ Jana Schlesingerová.

V knížce ožívá Irma prostřednictvím vlastních slov, které autoři vybrali z básnických sbírek Immortelly a Divoké koření, výboru z básní Zraněný pták a z veršovaného deníku, který je ve sbírce jičínského muzea.

Vzpomínka na Irmu Geisslovou

Irma Geisslová se narodila 6. července 1855 v Pešti (dnešní Budapešť), její rodiče ale pocházeli z Čech. Otec pracoval jako účetní u železniční společnosti a celá rodina se často musela spolu s ním stěhovat za prací. Irma byla nejstarší ze čtyř dětí. Dětství v železničářském prostředí později ovlivnilo i Irminu literární tvorbu.

Čtěte také

Osobnost Ellen Jilemnické spojuje mnoho talentů. Sochařka, básnířka a kreslířka vyrůstala v Hořicích

Pár dní před patnáctými narozeninami přišla o matku a musela ji zastoupit v péči o sourozence a domácnost. Nikdy nechodila do školy, ale přesto díky otci, českému vlastenci, získala nadprůměrné vzdělání. Tak se mohla zapojit do českého literárního života.

Od roku 1884 žila s otcem, který už byl v penzi, a s mladší sestrou v Jičíně. Podle Ivana Slavíka, básníka a spisovatele, který Irmu znovu objevil pro českou kulturu (knížku „Zraněný pták“, výbor hlavně z Irmina básnického díla, vydalo nakladatelství Kruh v Hradci Králové), se nadějné „prokleté“ básnířce nepodařilo odpoutat se od rodiny a vykročit z kruhu.

Psala, co cítila a co prožívala

„Přes den se starala o domácnost, večer ožívala. Sedávala u okna a psala dopisy nebo básně. Tak jí uplývaly dny i roky a zůstávala stále svobodná. Postupně se stahovala do sebe a už téměř nepsala pro veřejnost.“

Čtěte také

Ve 13 letech přivedla Kristýnu Volfovou nešťastná láska k poezii. Teď vydává první sbírku básní

Po celý život psala Irma verše, na útržky papíru, na rub koncertních programů, pozvánek na bály a přednášky, reklamních letáků. Tužkou, letmým písmem a bez pomyšlení na čtenáře. „Píšu písně. Proč? Pro nic.“ Poezie byla pro ni jako pro málokoho formou existence, naprostou životní nutností!

„Kdyby mi vzal bůh lyru, svrhl by mě zaživa do pekla.“ (Ivan Slavík, básník, spisovatel a editor)

Psaní bylo pro Irmu formou existence. Psala i povídky z železničního prostředí. Ale právě práce, které za svého života neuveřejnila, jsou údajně ty nejlepší (intimní lyrika). Psala si pozoruhodný básnický deník, který je i tušeným odkazem k jejím citům, jež byly opravdové.

Čtěte také

Božena Němcová byla krásná. Ale její největší krása spočívala v tom, že i v nouzi pomáhala druhým

Irmino dílo oslovuje jednoduchostí, otevřeností. Psala bez příkras, které v té době literární móda vyžadovala. Oslavné vlastenecké verše jí byly cizí. Psala, co cítila a co prožívala. Často tak čtenáře odrazovala pesimismem a tristní atmosférou básní.

Po smrti otce (1896) Irma své deníkové zápisy uzavřela. Básně však psala dál, onemocnění navzdory. Koncem roku 1913 byla totiž Irmě Geisslové diagnostikována rakovina prsu. Zemřela v Jičíně (odkud pocházela její maminka) 27. května 1914. Bylo jí 58 let.

Teď žije mimo jiné i v publikaci „Nechte mne v míru odejít“, v obrazech Martina Mulače, v myslích a hudebních nástrojích studentů filosofické fakulty UK, kteří pracovali na projektu IRMA.

A také u všech dalších, kteří na mimořádnou básnířku a prozaičku vzpomínají a k osobitosti jejího díla se vracejí. A kteří si přejí, aby obraz světa a bolavé duše Irmy Geisslové byl komplexnější.