Jan Hus. Své učení neodvolal, rozsudek byl nevyhnutelný

Katovi pomocníci hned druhý den pečlivě sesbírali veškerý popel z Husovy hranice a naházeli ho do přilehlého Rýna. A máme toho českého kacíře z krku, mnuli si ruce účastníci kostnického koncilu. Podcenili ale hloubku Husových myšlenek a sílu jeho mravního odkazu. Také si neuvědomili stále rostoucí nespokojenost obyčejných lidí.

Ti měli k frustraci stále větší důvod. Církev se tehdy zmítala ve velké krizi. Spíše než o duchovní spásu věřících se starala o hromadění bohatství. Symbolem úpadku se stalo i papežské schizma. V čele církve stáli nejprve dva papeži a postupem času k nim přibyl ještě třetí. Když se Zikmund Lucemburský stal římským králem, považoval vyřešení schizmatu za jeden z hlavních úkolů.

Glejt zaručoval jen bezpečí na koncil

Zasadil se o svolání církevního sněmu do Kostnice, jenže jeho účastníci si také chtěli vyřídit účty se „zatvrzelým kacířem českým“ a krátce po Husově příjezdu do města jej nechali uvěznit. Hus měl sice Zikmundův ochranný glejt, ale ten mu zajišťoval pouze bezpečnu cestu na koncil.  

Na pozdější vynesení rozsudku neměl Zikmund sebemenší vliv. Přesto se Husa snažil několikrát chránit. Zakázal jeho mučení, zajistil mu lepší vězení a hned trojí slyšení před koncilem, kde se mohl hájit. Hus ale své učení odmítl odvolat, a tak byl rozsudek nevyhnutelný.

Stoupenci Žižky začali bouřlivé dějiny

Husovým upálením však koncil neskončil. Trval další tři roky, během nichž byl upálen také Husův stoupenec Jeroným Pražský. Papežské schizma se nakonec podařilo vyřešit – církev měla opět jen jednoho papeže.

Zikmund tedy dosáhl svého, jenže radost mu dlouho nevydržela. Za domnělou Husovu zradu se stal v Čechách veřejným nepřítelem číslo jedna. Navíc se tam brzy zformovali Husovi stoupenci a pod vedením Jana Žižky odstartovali další bouřlivou etapu evropských dějin.