Je to dlouhé, náročné a stresující. Personál i klienti domovů pro seniory si zaslouží náš obdiv

15. říjen 2020 10:11

Zpřísňující se vládní opatření proti šíření koronaviru zasáhly i domovy pro seniory. Do Domova u Biřičky v Hradci Králové návštěvy nesmí už od konce července, teď se k tomu přidal i aktuální zákaz vycházení. Klienti se tak s rodinou nemohou potkat ani za branou areálu, jediný kontakt je přes telefon.

Čtěte také

Přijatá opatření Domov u Biřičky v Hradci Králové dodržuje hodně striktně - možná i proto se tam zatím mezi klienty neobjevil ani jeden případ onemocnění.

„Teď stojíme u hlavního vstupního vestibulu. Právě tady je zdravotní kontrola," popisuje situaci ředitelka Domova u Biřičky Daniela Lusková.

Dál se nedostanu. A bezpečnostní kontrola těch, kteří dovnitř smí, je hodně důkladná.
„Musí si vzít naši roušku, kterou hygienicky ošetřujeme, jak tepelným, tak i chemickým procesem. Ta osoba postoupí dál na termokameru."

Dál nesmím a když se chci zeptat klientů, jak karanténu snášejí, musím bleskově naučit jednu z pracovnic domova zacházet s rozhlasovou technikou. I když má stejně jako ostatní práce nad hlavu, je ochotná.

Technologii zachycující koronavirus ze vzduchu využívá jako první hradecký Domov U Biřičky

Miluška, Helča a Lenka si jí svorně na karanténu postěžovaly.
„Je to tady dlouhé, nikdo sem nemůže. Prostě nemáme žádné aktivity, jsme zavřeni na pokojích. Ta karanténa je už pro nás dlouhá a neúnosná. Trvá to už příliš dlouho, rádi bychom už někoho ze svých blízkých zase viděly."

Obyvatelé domova pro seniory jsou sice na jednu stranu z karantény nešťastní, na druhou stranu ale sami říkají, že nutná opatření chápou a je jim jasné, že jsou tu i kvůli jejich bezpečnosti.

Čtěte také

Pokud jde o kontakty s rodinou, musí se spokojit s telefonem, ti pokročilejší třeba s videohovorem nebo se skypem. Existují i výjimky, některé návštěvy se do domova dostanou.

Vedle opatrovníků nebo rodinných příslušníků klientů v posledním stádiu závažné nemoci může vedení domova povolit i návštěvu rodinných příslušníků, pokud už klienti přestávají odloučení zvládat.

„Může to být projev toho, že třeba klient odmítá jídlo. A víme, že přítomnost člena rodiny, by ten stav mohl zlepšit. Nebo jsou to spánkové poruchy, někteří klienti jsou také extrémně smutní. Ta návštěva samozřejmě není vše zachraňující, ale pokud to tak vidí lidí, kteří o klienta pečují a znají ho, vyhodnotí, že by návštěva pomohla, tak ji povolíme," říká Daniela Lusková s tím, že se to děje v jednotkách případů týdně.

Je to dlouhé a náročné, personál i klienti si podle ní zaslouží obdiv a respekt za to, jak situaci zatím zvládají.

autoři: Tomáš Lörincz , baj
Spustit audio

Související