Josef Fousek

Je vzácné potkávat ty, kteří jsou spokojeni se svým osudem. Oni netouží po vzdušných zámcích, po rezidencích, po velkém světě slávy...

Setkal jsem se na své cestě s lidmi, kteří dosáhli úspěchů. Byli klidní, vstřícní, laskaví. Poznal jsem a poznávám také jiné...

Mé srdce se stalo neposlušným a občas se mně zvyšuje tep. Slovo arytmie vysvětlím laicky - rytmus je řád, který občas nedodržuji. V životě i v hudbě.

Není dne abych nezaslechl: ten svět je horší a horší. Tohle tenkrát nebylo. Všude se krade, samé mordy, války, přepadení...

Muž s bílým vousem mě zaujal ve výčepu v sídlišti. Jeden s hostů přemýšlel nahlas: Jak to bude s dělnickou profesí? Zajímá se o to někdo?

Lidé přijdou domů, a když je něco nemilého potká, nadávají.

To, co je dnes pravdou, dříve nebylo. Na světě se, lidi, leccos sepsulo!

Stále slyším - chce to úsměv, nad problémy mávnout rukou, zavřít oči a starat se o sebe...

Já jsem starej dědek a je mi to fuk. Pro lidi jsem blázen, dávno nejsem kluk...

Změna je život. Plně chápu a soucítím s těmi, kteří zasedají, předjímají, hlasují, vymýšlí pozměňovací návrhy, mění změněné novely...