Ludwig Moser. Z jeho sklenic pil císař i papež

Pronajal si krámek na karlovarské kolonádě, kde prodával suvenýry a vyrýval na lázeňské pohárky erby, monogramy a ornamenty. Posupně začal nabízet i zrcadla, lustry nebo ozdoby na garnýže. Během deseti let vybudoval prosperující sklářské impérium, ale jeho ambice sahaly mnohem dál. Toužil vyrábět sklo, nad kterým by žasl celý svět. Zaměřil se proto na výrobu luxusního křišťálu.

Moser se stal výhradním dodavatelem na císařský dvůr

Proslul také jako velký inovátor. Jeho sklo neobsahovalo běžnou změkčující přísadu v podobě olova. To dávalo sklářům jen velmi málo času k tvarování, ale výsledkem byla díla neobyčejné čistoty a lesku. Rytiny také mohly být vyvedeny do těch nejjemnějších detailů.

Moser začal sbírat vavříny na mezinárodních výstavách a v roce 1875 se stal výhradním dodavatelem skla na císařský dvůr ve Vídni. Brzy následovali další urození zákazníci v čele s anglickým králem nebo perským šáhem.

Následovníci podíly prodali a rozprchli se do světa

Ludwig Moser zplodil se dvěma manželkami deset dětí, takže o pokračovatele neměl nouzi. Zemřel v roce 1916 ve věku 82 let. Jeho následovníci se pak potýkali nejen s celosvětovou hospodářskou krizí, která snížila poptávku po luxusním zboží, ale také se vzestupem nacismu. Nakonec ve strachu o život prodali podíly ve firmě a rozprchli se do světa.

Během druhé světové války sklárna fungovala jako německý státní podnik a značka nezanikla ani v době komunismu. Sklárna je v provozu dodnes a také díky ní zapsalo UNESCO v roce 2023 ruční výrobu skla na prestižní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva.