Osika byla dříve považována za plevel. Podle vědců však prospívá lesům a dokáže se uchytit i v extrémních podmínkách

Lesníci ho dříve považovali za plevel, dnes ho využívají k obnově lesů po kůrovcových kalamitách. Topol osika má měkké dřevo se špatnou výhřevností, podle vědců z brněnské Mendelovy univerzity se ale uchytí téměř v jakkoli poškozené krajině a připraví ji pro jiné druhy rostlin i živočichů. Strom proto považují za zásadní pro zdraví českých lesů v době teplejšího a suššího klimatu.

„Tady byly uměle zalesněny před 40 lety smrky a prakticky tady nebyla žádná diverzita,“ popisuje vedoucí polesí Vranov Školního lesního podniku Křtiny Ivo Březina. Přišli jsme na bývalou paseku, kde byl dříve smrkový porost. „Který v roce 2020 pohltil kůrovec a vznikla z toho kalamitní holina.“

Lesníci plochu znovu zalesnili. Vysadili tady především dub. Zároveň ale přírodě nechali svobodu. „Tady se můžeme podívat po čtyřech letech, kde se nám krásně objevila osika.“

Osika prospívá flóře i fauně

Osika tady ostatní mladé stromy převyšuje. Roste rychle, má měkké a poměrně málo výhřevné dřevo. Lesníci o ní proto dlouho uvažovali jako o plevelu mezi stromy. Podle Antonína Kusbacha z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity ale lesu prospívá: „O ekologických funkcích se tehdy vůbec nemluvilo. Ta osika vytváří vhodné mikroklimatické podmínky pro ty hlavní hospodářské dřeviny, například dub, smrk, modřín, borovice.“

Čtěte také

A nejen pro ně. Osiky prospívají i dalším rostlinám. A to je zásadní rozdíl oproti smrkům, které tady rostly dřív. „Pod smrkovou monokulturou žije deset dvacet druhů travin a bylin. Pod osikou jich existuje třeba třikrát tolik. Nemluvě o fauně, hmyzu, mikroorganismu.“

Antonín Kusbach potvrzuje, že čím víc života, tím je les zdravější, odolnější vůči nemocem. „Přesně tomu se říká biodiverzita,“ přibližuje.

Osika prospívá okolí různě. V jejím měkkém a rychle se rozpadajícím dřevě žije hmyz, různé mechy a její listy se po opadání velmi dobře rozkládají a vrací půdě živiny.

„Zlepšují se humusové poměry, zlepšuje se textura, struktura půdy, takže to stanoviště je mnohem lépe biologicky připraveno pro ty následné dřeviny,“ upřesňuje Antonín Kusbach.

Dovede se přizpůsobit relativním extrémům

Osika je navíc podle výzkumů vědců z Mendelovy univerzity vhodná do doby teplejšího a suššího klimatu. „Dovede se přizpůsobit i relativním extrémům. A takový extrém teď můžeme navštívit v bývalém lomu,“ přibližuje Antonín Kusbach.

Osika se uchytila i na tak nehostinném místě, jako je bývalý lom Hády v Brně.

S Janem Šebestou z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity jsme přijeli do bývalého lomu Hády na okraji Brna. Široko daleko okolo nás jsou skály, trocha trávy a minimum stromů. „Především vzrostlý porost osiky,“ ukazuje Jan Šebesta.

Je to opravdu extrémní místo. Tady se uchytila osika jako první, a když se pod ni podíváme, vidíme tam i další druhy. „Z jehličnanů vidím několik borovic, vidím javor babyku, duby a z keřů ptačí zob,“ vyjmenovává Jan Šebesta.

Dobrý druh pro sušší klima

Osika se tady uchytila a připravuje místo pro další druhy. Mohl by se takový hájek rozrůst a zabrat větší plochu bývalého lomu? „Samozřejmě. S tím můžeme počítat. Osika má výhodu především na těch obnažených místech, kde ještě nečelí konkurenci. Je to světlomilná dřevina, takže s ní nemůžeme počítat v nějakých zalesněných místech, ale například na pasekách, na různých nově otvíraných místech může připravovat půdu a místo pro další dřeviny,“ vysvětluje Jan Šebesta.

Čtěte také

Proto by osika mohla být dobrým druhem pro dobu suššího klimatu. „Je to pěkná ukázka. Takto by to mohlo fungovat velkoplošněji. Tím pádem by s ní lesníci měli počítat v adaptacích našich lesů při změně klimatu,“ uzavírá Jan Šebesta.

Vědci prozkoumali více než čtyři a půl milionu lesních porostů po celém Česku a zjistili, že osiky opravdu přibývá. Jestli to bude pokračovat a jak české lesy opravdu ovlivní, zjistí v dalších letech.

autoři: Michal Šafařík , vma
Spustit audio

Související