Podvodníci

Minulý týden přibylo na dlouhém seznamu podvedených a okradených lidí v kraji dalších několik jmen. Ta jména ale patří vždy důchodcům To je na tom zvláštní. Podvodníci, kteří vám klepou na dveře a představí se třeba jako plynaři, elektrikáři , vodaři, kteří vám přinesli vrátit přeplatek třeba za plyn , se specializují výhradně na starší lidi. Řekněme, že je zajímá věková skupina od pětašedesáti výše. Čím starší člověk, čím více má dioptrií, tím větší šance. Přesvědčit starého člověka, který už někdy přemýšlí pomaleji, je zmatený, určitě není až takový problém. Když vám navíc podvodník zamává před nosem pětitisícikorunovou bankovkou a chce rozměnit tak, aby vám mohl nechat tři tisíce korun doma, kdo by rychle neutíkal do pokoje, do skříně, nebo do skrýše, kde má svých pět, deset nebo také třicet tisíc korun. Že právě na to podvodník čeká, aby uviděl, kde jsou peníze, to si starý člověk v té radostné chvíli neuvědomí. Ta finta je stará a řekněme si upřímně , skvělá. Zarážející je, že se o ní kde kdo dozví z novin, z televize, z rádia, všichni o takovém podvodu už slyšeli a přesto se zítra objeví další okradený důchodce, který podvodníkovi skočil na lep. Když policisté podvodníka zatknou, tak se zjistí, že je to chudák, jehož matka kradla, otec kradl, a on prostě vyrůstal pouze v rodině, kde hodnoty, jako že okrást bližního svého je hřích, neexistují. A tady je to místo, ta pomyslná hranice , kde slušný člověk nemůže pochopit jednání zloděje, který bez začervenání, bez studu okrade osmdesátiletou paní o její úspory. Vždyť ten darebák vlastně dělá jen to, co mu do té zlodějské hlavičky vštěpili generace jeho předků. A tak nezbývá, než soustavně každý týden, každý den varovat ty ostatní spoluobčany, kterým generace předků vštěpily do hlavy morální zábrany, že za dveřmi opravdu může stát lump. Pěkný den přeje Artur Kubica.