Tomáš Pešek je „pohodář“. Vystřílel titul mistra světa a teď si splní sen na paralympiádě v Tokiu
Střelec Tomáš Pešek, člen královéhradeckého sportovně střeleckého klubu Třebeš Hradec Králové, vybojoval mezi handicapovanými sportovci v minulém roce na MS v australském Sydney v disciplíně vzduchová pistole na 10 metrů titul mistra světa. Zlatá medaile v této sportovní disciplíně je historickým úspěchem pro celou Českou republiku.
Tomáši, dodatečně moc gratulujeme. Protože i pro vás to asi stále je obrovský moment, být mistrem světa, ne?
Pořád mi to lidé připomínají, stále mi klepou na rameno. Takže je to příjemný pocit.
Soutěž se konala v říjnu 2019 v australském Sydney. Jak se vám tam líblo?
Bylo to tam dobré. Cesta byla tedy trošku náročná vzhledem k tomu, že jsem na vozíku, takže v letadle to bylo dost dlouhé, ale jinak je Austrálie fajn, i organizace, všechno bylo v pohodě.
Takže jste si užíval atmosféru mistrovství světa?
Ano, já to mám rád.
V 19 letech jsem se vyboural na motorce. Nevšiml jsem si díry v silnici. Nebyla to žádná frajeřina, ale klasická nehoda.
Tomáš Pešek, člen sportovně střeleckého klubu Třebeš Hradec Králové
Musíme říct, že vám už se hodně dařilo už v roce 2018, kdy jste střílel na ME. A tam jste snad pobral všechno, co šlo.
Také jsem tam vyhrával. (smích) Ale to bylo v jiné disciplíně, také vzduchová pistole na 10 metrů, ale jen na 40 ran.
Čtěte také
Byl jste tedy mistrem Evropy, teď jste mistrem světa. Překvapilo vás, když jste byl v roce 2018 vyhlášeným nejlepším handicapovaným sportovcem roku?
To mě překvapilo, musím říct, protože před tím jsem ani nevěděl, že taková anketa existuje. Já tím sportem tak nějak proplouvám úplně lážoplážo, když to tak řeknu. A tak mě překvapilo, když mi zavolali a že by mne rádi měli na tom vyhlášení. A když jsem šel na tiskovou konferenci, tak už jsem si říkal, že to bude asi něco vážnějšího. A tam mi oznámili, že jsem vyhrál.
Tomáši, vy jste na vozíku, můžeme říct, co se stalo?
V 19 letech jsem se vyboural na motorce. Nevšiml jsem si díry v silnici a to mě rozhodilo. A potom to šlo už hrozně rychle. Nebyla to žádná frajeřina, ale klasická nehoda. Jel jsem normálně po rovince, ale neviděl jsem tam tu díru a už to bylo.
Jaké to je, když se 19letý kluk probere v nemocnici a tam mu řeknou, že už nebude nikdy chodit.
No, probere, já jsem si sám zavolal záchranku, uspali mně až na sále v Brně. Transportovali mne vrtulníkem. Takže jsem to všechno věděl. Samozřejmě mě trošku už oblbovali na té louce, kde mě ošetřovali. Trošku mi nahrává, že jsem flegmatik, že mě jen tak něco nerozhodí. Takže jsem na tom byl asi líp než kluci, co to víc prožívali. Člověka to vezme, to určitě, ale nebyl jsem z toho úplně na nervy, to ne.
Sport jste dělal od malička?
Já jsem byl vedený rodiči ke sportu. Jako žáček jsem hrál fotbal, hasičinu jsem dělal také od útlého věku až po ten úraz. Jezdil jsem na kole, na in-linech, plavali jsme. Ale nic jsem nedělal profesionálně. Tohle je první takový velký úspěch.
Střelba vás ale prý provázela od malička, protože pocházíte z myslivecké rodiny.
Ano, vlastně od chvíle, kdy jsme tak nějak udrželi v ruce se sestrou vzduchovku. Potom jsem si udělal zbrojní průkaz a lovecký lístek. Takže jsem stále aktivní myslivec, v rámci možností.
Co vás baví víc? Střílet v přírodě nebo na soutěžích?
V přírodě člověk spíš kouká. Potom, když si odnese kus masa z lesa, tak to je takový benefit za tu péči, co dává té zvěři. Co mě víc baví, tak to nevím. Asi bych to postavil na stejnou roveň. Teď se určitě věnuji víc sportu, střelbě ze sportovní pistole.
Čtěte také
Aby ne, vždyť vás v létě čeká paralympiáda v Tokiu. Vystřílel jste si nominaci, ne?
To o mě ještě nikdo moc nevěděl, takže se mi střílelo úplně parádně, protože si všichni říkali, to je nějaký nováček. A tak se to povedlo hned na mém prvním velkém závodě. To bylo fajn.
Tomáši, když jste začínal se střílením po tom úrazu, šlo vám to hned nebo jste musel na ty své úspěchy pořádně trénovat?
Máme takové pravidlo, že v prvním roce, když člověk začne, tak nemůže vycestovat, jedině s nějakou výjimkou. Takže první rok jsem střílel v rámci České republiky, kde jsem to tak okoukával od kolegů střelců. A potom v tom roce 2018 jsem do toho skočil rovnýma nohama.
Ale ten talent ve vás musel být. Protože to není jen tak nějaké střílení, máte opravdové mistrovské tituly.
Už v tom prvním roce, když jsem střílel v rámci republiky, tak jsem už věděl, že mi to jde, protože jsem tady porážel kdekoho. Takže bylo pravděpodobné, že i na světové úrovni bych mohl něco dokázat.
Ve sportovní střelbě handicapovaných je atmosféra mezi soupeři dobrá. Není tam žádná rivalita. Pokecáme, jsme kamarádi.
Tomáš Pešek, člen sportovně střeleckého klubu Třebeš Hradec Králové
Byli naštvaní soupeři například na ME, když jste tam jako nováček přijel a všechno jim vystřílel?
Myslím si, že ve sportovní střelbě nás handicapovaných je atmosféra mezi soupeři docela dobrá. Není tam žádná rivalita. Potom si na závěrečném večírku sedneme a pokecáme, jsme kamarádi. Takže soupeři byli určitě překvapeni, ale naštvaní ne.
Vy už to už trošku říkal, že když člověka nikdo nezná, tak se mu střílí hravě. A potom, když už se od něj něco očekává, vkládají se do něj naděje, tak se střílí hůř? Je to asi náročnější na psychiku.
Určitě. To ME, tam bylo všechno v pohodě, protože mě ještě nikdo moc neznal. To byl první rok. Ale už loni, zejména v té Austrálii, za mnou stáli trenéři z jiných zemí a koukali se. Byl jsem už trošku středem pozornosti, už se o mně vědělo. Člověk potom nese takovou tíhu, když se vám někdo kouká přes rameno jak střílíte. A teď si šušká. Sice máme při střelbě chrániče sluchu, ale slyšíte, když se za vámi někdo baví. Takže je to určitě náročnější na psychiku.
Jak to řešíte? Jste nervózní?
Nervózní, tak částečně ano. Ale jak jsem už říkal, jsem trošku flegmatik, takže si to snažím nepřipouštět. Samozřejmě občas to člověka vnitřně doběhne, že se zachvěje. Ale daří se mi to regulovat v nějakých mezích.
Čtěte také
Co vás bude čekat v Tokiu? Tam bude v létě jistě na paralympiádě velká konkurence.
Je to tak, že teď na MS bylo nějakých 55 či 60 střelců. A z toho bude na paralympiádě výběr asi 35 nejlepších. A proti nim budu stát. Všichni se známe, budou tam prostě ti nejlepší z celého světa. Takže konkurence obrovská.
Které národnosti jsou na tom nejlépe v tom vašem sportu?
Měl bych asi říct, že my. (smích) Ale například Indové jsou výborní. Poslední dva, tři roky udělali velký pokrok. Potom Ukrajina je také dobrá. Poláci nejsou špatní, Japonsko, Čína. Je toho víc.
Máte nějaký rituál před závodem? Nebo nějaký talisman pro štěstí?
Ne, nemám nic. Já jsem prostě flegmatik. (smích)
Tak vám budeme Tomáši držet palce a strašně moc v létě fandit. Užijte si to, protože atmosféra paralympiády v Tokiu bude určitě úžasná. Je to sen všech sportovců, dostat se tam.
Moc se na to těším. Děkuju, na shledanou.
Související
-
Mistr Evropy ve skeetu si rád vystřelí i na divočáka. Miloš...
Senzační zlato získali začátekem srpna čeští sportovní střelci z Dukly Hradec Králové na evropském šampionátu v ázerbájdžánském Baku. Někdejší juniorský mistr světa...
-
Ve sportovní a dynamické střelbě je nejlepší na světě královéhradecký policista Miroslav Zapletal
V listopadu 2017 se ve Spojených arabských emirátech v Abú Dhabí konal 2. ročník světových policejních her - 2nd USIP WORLD POLICE GAMES 2017.
-
V zimě na monoski, v létě na golfu. Když se člověk po úrazu zastaví, musí to znovu rozjet dál
Naším hostem je Pavel Bambousek, nejlepší český handicapovaný lyžař současnosti, kterému se splnil sen. Před několika týdny se zúčastnil zimní paralympiády v Jižní Koreji.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
