Wow efekt nikoho nic nestojí a přitom je to úplně úžasné sdílení prožitků, usmívá se horský průvodce

Čím jste chtěl být jako kluk? Nějaká touha se vám splnila?
To je velký problém, protože já jsem byl trošku zmatený a ztracený ve svém dětství. Absolutně jsem nevěděl co, neměl jsem žádné vzory a nikoho, kdo by mne někam vedl a ukázal cestu. Proto si to všechno plním v pozdějším věku.

Čtěte také

Farmářské stezky ve východních Krkonoších vás zavedou až na dvůr k místním hospodářům

Jak to bylo s muzikou a mixážním pultem? Kdo vás přivedl na post diskžokeje?
To bylo ve Vrchlabí v klubu Dr. Max, který už dnes nefunguje. Začátek byl už někde v útlém dětství, kdy se u nás doma bohužel pořádaly každodenní párty večerní, takže hudba ve mně byla, ať jsem chtěl, nebo ne. Takže k hudbě jsem měl vždy blízký vztah.

Máte krásný, takový rozhlasový hlas. Takže pak přišlo na řadu rádio?
S rádiem jsem koketoval, to byla polovina 90. let, kdy jedno z rádií mělo svá studia po jednotlivých městech, tedy jedno bylo i u nás ve Vrchlabí. Dnes už je tam pouze vysílač. Takže byla možnost si vyzkoušet moderování a to bylo skvělé. Byl to de facto na dnešní dobu obrovský punk. Někdo se mě ptal z té mladší generace, pro kterou je nemyslitelné, že jsme tenkrát pouštěli cédéčka, co jsi dělal, když jsi si potřeboval odskočit na toaletu? Já říkám, na to byly dvě písničky. Na to byly Guns'n'Roses a jejich November rain a pak ještě Prince. To jsme věděli, že to za těch 6,5 až 7 minut stihneme.

Provedu vás místy, kde jste třeba nikdy nebyli a kde to má nějaké kouzlo. A také souvisí s historií Krkonoš, kdo je první osídloval.
Marek Malík, horský průvodce a čekatel horské služby

Potom jste šel pracovat do Prahy?
Ještě jsem působil nějakých 6 až 7 let v Hradci Králové, kde jsem byl na dvou rádiích. Až posléze jsem odešel do Prahy, kde mě zaujalo Metropolitní rádio, který vysílalo hudebně úplně jinak než ostatní stanice v České republice. Bylo to tak trochu britské a mě to hrozně bavilo. Tam jsem zůstal krásných 10 let a je to pro mě úžasný zážitek. A těch deset let v Praze moc rád vzpomínám.

Čtěte také

Nadšenci obnovili v Krkonoších starou stezku horských nosičů na Sněžku. Je to srdeční záležitost

Nestýskalo se vám po horách?
Člověk to má asi v DNA nějak zakódované, takže se najednou začalo objevovat, že hory a vysoké kopce mě lákají zpátky. Až to převážilo.

Po tom velkém, mediálním světě, jste měl nějaký plán, co budete dělat? Nebo jste se prostě jen chtěl vrátit zpátky domů?
Zatímco jsem pracoval v médiích v Praze, tak už jsem pomalu koukal po tom, co bych vlastně chtěl dělat, až skončím s tím mediálním světem. A začal jsem podstupovat dvouleté vzdělání na horského průvodce. Pak jsem začal jezdit do vyšších hor, jako Alpy, kde jsem si vylezl na nějaké vrcholy, a říkal jsem si, láká mě to zpátky domů do Krkonoš, ale co tam budu dělat? Tak jsem si řekl dobře, dovzdělám se v rámci poskytování první pomoci a nastoupil jsem jako záchranář. A tam už se to rozvíjelo dál a dál. Tedy mediální svět jsem téměř úplně opustil.

Jaký to je pocit vrátit se třeba teď do Českého rozhlasu Hradec Králové?
Na chvíli je to příjemné.

V Krkonoších mám nejraději místa, kterým říkáme sudetské stezky. Nejsou tolik navštěvovaná, paradoxně se tam tolik turistů nedostane.
Marek Malík, horský průvodce a čekatel horské služby

A začal jste pracovat jako horský průvodce.
Pokud máte rád pohyb v přírodě, přírodu jako takovou, tak hrozně rád jsem tím průvodcem lidem. Je to moc fajn, když jim ukážete něco, co běžně sami nezažijí nebo do čeho by sami nešli. Je tam takový ten wow efekt, který nikoho nic nestojí. A přitom je to naprosto jednoduché a úžasné sdílení prožitků.

Čtěte také

Krkonoše proplétá pavučina starých cest. Jana Tesařová napsala knížku pro turisty-fajnšmekry

Když se řeknou Krkonoše, každého hned napadne výlet na Sněžku. Vy nám ale ukážete věci, které neznáme a do kterých bychom se ani nepustili?
Je to dost možné. Jednak to souvisí s historií Krkonoš, kdo je první osídloval, jak se tam žilo, jak vznikalo turistické značení a podobně. Provedu vás místy, kde jste třeba nikdy nebyli, kde to má nějakou historii a kouzlo. Nebo se můžeme jít projít i v noci, kdy vystoupáte na hřebeny hor, ať už v zimě, nebo v létě. A když se zastavíte, vypnete si čelovku a podíváte se vzhůru na oblohu, tak to je něco úžasného.

Která místa v Krkonoších máte nejraději?
Jsou to většinou místa, kterým říkáme sudetské stezky. Nejsou tolik navštěvovaná, paradoxně jsou to právě místa, kam se tolik turistů nedostane, ale legálně tam můžete jít, neporušujete tím vůbec nic. Jsou to značená místa, turistické trasy, ale nejsou masově navštěvovaná.

Můžeme se projít v noci, kdy vystoupáme na hřebeny hor. A když se zastavíte, vypnete čelovku a podíváte se vzhůru, to je něco úžasného.
Marek Malík, horský průvodce a čekatel horské služby

Průvodcujete jen v Krkonoších, nebo i v jiných horách?
Zatím jsem skončil u národní licence, což mě opravňuje vodit lidi po českých horách. Ale záleží i na legislativě daného státu, který umožňuje průvodcům buď s národní, nebo mezinárodní licencí, aby tam vodili lidi.

A jak je to se sportem? Protože vy jste s ním začal poměrně pozdě.
Strašně pozdě. Po horách jsem začal lézt zhruba ve 30 letech a poprvé v životě jsem uběhl první metry, kdy mi bylo 35. Do té doby pro mě bylo běhání absurdním pohybem. Ve 35 se to zlomilo a začalo to prvním půlmaratonem, maratonem, ultramaratonem, první stokilometrovou vzdáleností v horách.

Čtěte také

Vlaši, dávní hledači rud a zlata, dobyvatelé pokladů Krkonoš, se dotýkali jak magie, tak alchymie

Zvládáte i běh na 100 kilometrů?
Nevím, jestli bych to teď ještě zvládnul, ale pár stokilometrových závodů mám za sebou. Záleží na vaší kondici a na vašem mentálním rozpoložení. Je to nějakých 15 hodin běhu. Ovšem důležitý je i terén, ve kterém se pohybujete. A jaké jsou zrovna podmínky. Stačí trocha tréninku, a pokud je silná hlava, tak to tělo zvládne.

Slyšel jsem, že byste chtěl být horským záchranářem, protože jste čekatelem horské služby. Říkám to správně?
Je to zúročení všeho. Vzhledem k tomu, že jsem mimo jiné i zdravotnický instruktor, kdy učím lidi, jak poskytovat základní první pomoc. Tak to u horské služby zúročíte. I to, že jste horským průvodcem, je to nějaký pohyb v terénu a zároveň poskytování první pomoci. V té praxi se to všechno setkává, tak si myslím, že je to takové hezký završení. Pokud to vyjde, tak to bude fajn. Když to nevyjde, nic se neděje, člověk jde dál.

Marek Malík a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak přejeme, ať se i tento sen Markovi Malíkovi splní. Moc děkuji za rozhovor, který třeba inspiroval i ostatní.