Azyl v České republice hledají i ukrajinští Romové
Identity Prague pod vedením Petra Ščuky zavezla pomoc do Božičan na Sokolovsku, kde jsou ubytované romské ženy s dětmi.
První žena je z okolí Mukačeva, z ukrajinského Zakarpatí.
„Ať vám dá Bůh štěstí a sílu. Je to hezké, když si Romové pomáhají. Romové jsou dobří lidé, jeden druhého nenechá bez pomoci. Děkujeme všem Romům na Slovensku i v České republice.”
„Byl to strašný pocit”
„První den, kdy jsme se dozvěděli, že je válka, sledovali jsme televizi. Ten pocit byl strašný. Nemohli jsme spát. Báli jsme se o děti a o naše rodiny. Přemýšleli jsme, kam se schováme před bombardováním.”
„Děkujeme Bohu a našemu prezidentovi Zelenskému, že tak pevně brání Ukrajinu a stojí za svým národem.”
Zeptali jsem se ukrajinské Romky, jestli prezidenta Zelenského mají rádi?
„Máme ho moc rádi. On a jeho rodina zůstávají na Ukrajině. I naši muži zůstali na Ukrajině a bojují.”
„Prezident se chová k Romům slušně, oslovuje celý národ. Můj muž také bojuje za Ukrajinu. Zůstaly i moje sestry a starší bratr s rodinou.”
Ukrajinci jsou proti Romům
„Já jsem se vydala s dětmi na hranice. Štěstím bylo, že jsme se dostaly do autobusu, protože bylo místo jen pro 15 lidí.”
Spolu s paní Veronikou přijelo z Užhorodu 20 dětí a 8 dospělých. Jejich cestza nejprve vedla do brněnského hotelu, kde zůstali dva dny. Poté byli převezeni do Božičan na Sokolovsku.
Veroniku doprovází její dcera a vnoučata. Jak vypráví, stále je ve spojení se svojí sestrou. Říkala jí, že v Mukačevu slyšeli bombardování.
Paní Veronika dále vypráví jak začátkem února, v sedm hodin večer, přišli k jejich tábořišti mladí Ukrajinci. Začali kolem nich střílet. Mířili na nohy, přesto jednoho chlapce těžce zranili. Podle paní Veroniky jsou někteří z ukrajinské majority hodně proti Romům.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.