BLOG: Nuda ve Varech a smažená podrážka
Pokud by byl člověk zavřený akorát v kinosálech, žádnou změnu by nezaznamenal. Všechny projekce jsou stále stejně plné, tedy většinou vyprodané do posledního místa. Hned dopoledne byla ale velká změna znát v okolí Thermalu - prodloužený víkend skončil, dvacetimetrová fronta na halušky se změnila v pět lidí, pokladny zejí prázdnotou a celkově je všude mnohem více místa. Na druhou stranu je to trochu smutné, jako by už v Karlových Varech vydržely jen ty nejsilnější kusy. Ale nostalgii stranou, na tu bude času ještě dost.
Znovu jsem se přesvědčil o tom, že ideální délka návštěvy festivalu je tři dny. Užít si filmy, nasát atmosféru a odpočnutý vyrazit domů. Leč pracovní povinnosti a fanouškovské zapálení vítězí nad rozumem, mám za sebou pět plných festivalových dnů a je to znát. Únava si vybírá svou daň, přesto se musím pochlubit, že jsem letos zatím na žádné projekci neusnul (přestože párkrát jsem k tomu neměl daleko). Hůř je na tom mé sedací ústrojí, které jak bratr správně poznamenal, by si zasloužilo thajskou masáž (ty tu nabízí na každém rohu). Ale jednoduchá rovnice 1 thajská masáž = halušky na celý týden má jasné řešení.
Když už jsme u toho jídla, risknul jsem dnes smažák s hranolkami v jednom ze stanů s občerstvením. Cena sice opravdu lidová, ale hranolky byly vůně i chuti prazvláštní a smažený sýr chuti nevalné, která asi nejvíce připomínala smaženou podrážku. Ale co bych za 60 korun chtěl, že?
Přestože už na to dnes skoro ani nevidím, musím se ještě pozastavit u kvality letošní hlavní soutěže. Většina filmů, které mě letos jak se říká "dostaly", patřila do různých vedlejších sekcí. V hlavní soutěži nám více či méně početné delegace podsouvají své počiny, které ale zatím většinou končí velkým zklamáním a nudou. Možná za to může i fakt, že valná většina soutěžních filmů jsou režijní debuty. Tuto skutečnost osobně chválím, rád se podívám, o co se dnešní začínající filmaři stačí. Ale možná by bylo lepší vyčlenit jim speciální sekci a hlavní soutěž obsadit ostřílenějšími jmény.
Dnešní minirecenze:
Puškvorec (2008, Polsko)
sekce Horizonty
Zatím poslední počin polské legendy Andrzeje Wajdy znovu utvrdil v tom, že není Wajda jako Wajda. Rozhodně nečekejte komerčně pojatý snímek, jako třeba Katyň. Typická festivalová záležitost, komorní drama o smrti a životním poslání, stojí na skvělém výkonu hlavní herečky. Dlouhé monology ovšem nemusí být každému po chuti.
Hodnocení: 5/10
Vlček (2008, Rusko)
Hlavní soutěžní sekce
Na poslední chvíli zařazený ruský film vypráví o komplikovaném (ne)vztahu matky a její dcery. Chladně pojaté drama až skoro nezaujatě líčí drsné situace, které pravidelnými excesy na cestě bludným kruhem. Představitelka matky dostává jedničku s hvězdičkou.
Hodnocení: 7/10
Anděl u moře (2009, Belgie)
Hlavní soutěžní sekce
Maniodepresivní otec sice nechtěně, ale systematicky udělá ze svého syna koktající bezcitnou trosku. Námět rozhodně zajímavý, ovšem zpracování roztahané a herecké výkony z kategorie průměrných. Jen díky zajímavému závěru dávám o stupínek vyšší známku, než jsem zamýšlel.
Hodnocení: 4/10
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
