Bor u Skutče 18.10.2008

Bor u Skutče je malá vesnička uprostřed borových lesů, které teď na podzim lákají k houbaření. Obec leží uprostřed přírodní rezervace Toulovcovy maštale, ve které je rozmanitý výskyt řady vzácných rostlin a živočichů. Jak mi řekla starostka Boru, houbařit se dá, ale člověk by měl dodržovat určitá pravidla, která pro přírodní rezervace platí. Vesnička dostala jméno právě podle borových lesů, jimiž je obklopena. Nachází se 12,5 km jihovýchodně od města Skuteč a leží ve výšce 477 m.n.m. První dochované písemné zprávy o obci pocházejí z r. 1559 jako o vsi patřící k podlažickému klášteru. K novohradskému panství patřila do roku 1848. Od Nových Hradů je vzdálena 5 km. Od r. 1991 je opět samostatnou obcí, již prochází silnice druhé třídy spojující Nové Hrady s obcí Proseč. Bor leží na samém začátku Českomoravské vysočiny a patří k němu samota Pasíčka, část samot Borka a Vranic. V současné době žije v obci 183 obyvatel. Řada chalup je využívána k rekreačním účelům. Bor je pro svou polohu vyhledává turisty jako výchozí místo pro cesty do přírodní rezervace Toulovcovy Maštale, protože se nachází v jejím středu. Přírodní rezervace je známa krásou pískovcových skal, jako jsou například Kolumbovo vejce, Kříž, Petrovna nebo Motyčkova jeskyně apod., Každý si tu může zvolit pěší nebo cyklistický výlet podle svých vlastních fyzických sil. Návštěvníci též mohou využít v letních měsících místní koupaliště s kioskem, umístěné do lesního prostředí. Jak jsem se dozvěděl od starostky Aleny Váškové, Bor potkal osud podobně velkých, spíš bych měl napsat malých, vesnic. Malý obchůdek, který tu ještě před pár lety sloužil místním i turistům, musel být zavřen, protože jen z pár týdnů turistické sezóny se nedá vyžít celý rok. Místní tak musejí do nedaleké Proseče, kam dojížději i děti do školy. Paní starostka mi také vyprávěla, že ačkoliv nemají v Boru žádný kulturní dům ne bo společenskou místnost, nezapomínají na děti, pro které pravidelně připravují dětské dny, na venkovním parketu (při dobrém počasíú pořádají taneční zábavy a stranou nejsou ani hasiči. Jejich velitel Josef Chadima se mi pochlubil pěknou řádkou diplomů z okrskových soutěží a komentoval to slovy: "hasiči z Boru nikdy nikde neskončili poslední!!". I když nejvíce turistů přijíždí do Toulovcých maštalí v létě, i teď na podzim si můžete naplánovat pěkný výlet. Nedaleko Boru je přírodní památka Pivnice. Najdete ji mezi Zderazí a místní částí obce Hluboká - Dolany. Pivnici tvoří úzký kaňon zaříznutý v opukách a měkkých pískovcích. Vidět tu můžete mnoho přírodních zajímavostí - skalní tunel, jeskyně, převisy, erozní tvary. Při trošeštěstí tu narazíte na mloka skvrnitého a najdete tu typické mechy a kapradiny - skoro jako ze známého večerníčkovského seriálu. O krásách Toulovcých maštalí by se dalo napsat hodně. Český rozhlas o této přírodní rezervaci vysílal Rozhlasové posvícení 6.ledna 2008. Každý, kdo se rozhodne, že se do tohoto malebného koutu Pardubického kraje vydá, by se předtím možná mohl seznámit s pověstí o rytíři Toulovcovi. V pískovcových skalách kolem Vranic se v neklidných dobách skrýval se svou družinou loupeživý rytíř Toulovec. Občas vyjížděl na Moravu, kde dobýval sídla velmožů. Jindy přepadal bohaté kupce. Kořist převážel do Jarošovské tvrze. Doma se choval pokojně, k lidem byl štědrý - pomáhal trpícím v nouzi i lidem nemocným. Jednou se dobelhal na Toulovcovu tvrz u Jarošova chudobně oděný muž. Tváře měl zarostlé, z temných důlků zíraly dobrotivé oči a třaslavý hlas sděluje důležitou zprávu: "Moravští rytíři se oděli zbroji, denně se cvičí a chystají se pomstít - Pane - Vaše činy!" Toulovec zprávu vyslechl bez hlesu a pohnutí v obličeji. Potom se napřímil, několika kroky se přiblížil k dobrotivému zvěstovateli a takto se s ním rozloučil: "Až bude po boji, zase přijď, pak tě víc pohostím - s prázdnou nepůjdeš domů!" Jakmile vetchý stařík odešel, vyslal Toulovec nejrychlejší posly s rozkazem ke svým osídelným tvrzím: - "Proti Moravanům neútočte, odrážejte je, - buďte stateční! - Já a moji nejvěrnější druhové přemůžeme nepřítele!" Zanedlouho dorazila k Proseči klikatou lesní cestou dobře ozbrojená nepřátelská družina. Prosečští se postavili na odpor - udatně odráželi úročníky prvního sledu a opět se vrhali do boje, nedbajíce nářku raněných. Když přispěchal se svými ozbrojenci Toulovec a svým hrdinným příkladem vlil všem do žil novou sílu - vítězství bylo jisté - a poražení Moravané prchají k lesu. Vysílení únavou se navracejí Prosečští do opuštěných domů. Jistota z vítězství pronikla do všech obydlí. Veselí a hodování krátilo délku noci. I ostražitost poklesla a rozestavěné hlídky nevěnovaly dostatečnou pozornost ze tmy vystupujícím a zakukleným osobám. Velikou únavu tlumil tvrdý spánek, několik hodin chybělo novému ránu - temná noc pokryla krajinu a ševelení větví tlumilo nástup nepřítele. Tu tklivé údery zvonu všechny probouzejí. Vzápětí záře, střechy mnohých chalup i stodol olizují rudé plameny. Psi vyjí, dobytek úzkostí bučí. Celá ves lehla popelem. Při ranním rozbřesku přijíždí Toulovec - pozorně naslouchá tklivým slovům pohořelých a obhlíží to přesmutné dílo. Po chvíli jeho pevný hlas sděluje útěchu. "Netrapte se přátelé! Já díky jsem vám zavázán za věrnost, pomoc při plnění mých příkazů. Les Chlum též daruji vám. Stavějte krásnější Proseč!" Prací a láskou obec od té doby vzkvétala. Pilný a pracovitý lid na kamenitých polích získával obživu. Dalším pokolením pak předával hrdost a lásku k milovanému domovu.