Březová alej Maxe Švabinského

Pokud kousek popoběhneme, ocitneme se pod bílým závojem aleje březové. Ve větru vlají drobné lístky a my si připomínáme krajinky malířů 19. století. Aleje byly za dob krajánků, vozů a kočárů běžné a samozřejmé. Stínily poutníkům na cestách.

Březová alej v Kozlově je výjimkou. Byla sázena nejen z praktického důvodů zastínění cesty, vždyť už ve dvacátých letech 20. století jezdila první auta, sázel ji z piety švagr významného českého malíře Maxe Švabinského, Karel Vejrych.

Důvod měl. Pražská rodina Vejrychova zde koupila dům na léto. Mezi tím se dcera Ella seznámila s Maxem a byla svatba. V Kozlově Švabinský rád pobýval a vznikla zde mnohá díla. Dokonce ozdobil štíty statku i vejminku. Po patnáctiletém manželství se mladí lidé rozešli. Kozlov byl pro Švabinského vzpomínkou.

Co jsme našli navíc: Těsně u stěny Vejrychova statku se tyčí rozložitý jírovec maďal (lidově kaštan koňský). Lidé z domu si ho váží, i když vchází do základů stavení, sázel ho před více než sto lety Karel Vejrych. V domě nadále bydlí vnučka Karla Vejrycha, paní Vejdovská. Vyprávěla o březové aleji, o domě Vejrychů i o Maxi Švabinském.

Do Kozlova se vydali ing. Pavel Kyzlík a Jana Davidová, a pokud se vydáte i vy, vedle březové aleje, krásné krajiny, můžete navštívit i vějměnek statku Vejdovských, kde Max Švabinský prožil romantické chvíle svých mladých let. Jeďte až na samý konec obce, poslední stavení neminete.

Pořad ČRo Pardubice podporuje Pardubický kraj pod záštitou náměstka ing. Romana Línka