Čeněk Růžička: O koncentráku v Letech jsem se dozvěděl až v roce 1997. Hrozně mi to vadilo

Čtěte také

O romském holocaustu s Čeňkem Růžičkou

Pane Růžičko, jak jste žil před listopadem 1989?

„Každý Rom měl práci. Když to přišlo (revoluce), všichni jsme jásali.“

Říká se, že podnikat před rokem 1989 nešlo. Podnikali čeští Romové?

„Ale samozřejmě, že ano. I já jsem podnikal. Moje rodina provozovala stánkový prodej a já podnikal v kamenictví, protože jsem vyučený kameník. Stavěl jsem krby, hlavně pro zákazníky z Moravy. Tehdy fingovala tzv. přidružená výroba, já vedl jednu partu dělníků, táta druhou, mohli jsme zaměstnat libovolný počet lidí. Jen jsme nesměli podle zákona vlastnit výrobní prostředek.“

Po 17. listopadu se podnikání otevřelo každému.

„Protože jsem před rokem 1989 dělal trochu do starožitností, zařídil jsem si po revoluci povolení na podnikání v tomto oboru, což mě hrozně bavilo. Dělal jsem to asi 10 let, dobře mě to živilo. Teprve na konci roku 1997 jsem se dozvěděl o koncentráku v Letech a o prasečáku. Hrozně mi to vadilo. V roce 1998 jsme založili sdružení, později Výbor pro odškodnění romského holokaustu a já se tomu začal aktivně věnovat. Ve starožitnostech jsem ale příležitostně pokračoval, protože jsem měl velkou klientelu.“

Čtěte také

Americký velvyslanec ocenil Čeňka Růžičku za dlouhodobý boj v oblasti lidských práv

Když jste založil Výbor pro odškodnění romského holokaustu, neměl jste i nějaké politické ambice?

„Oslovila mne tenkrát Strana zelených s tím, jestli bych za ně nechtěl kandidovat. Vedl je ještě pan Liška, kterého si dodnes velmi vážím. Pár se nás dalo dohromady – Kováč, Tišer, Voráč a další. Zkoušeli jsme jít do voleb. Kandidoval jsem za Hradecký kraj, celý jsem ho objel, stálo mne to dost práce a nervů, ale ve volbách jsme neuspěli, protože Romové k volbám nechodí.“