Milena z Poděbrad|Všechny posluchače zdravím.Měla jsem sny,které mě dovedly až na psychiatrii.Bylo to krátce po smrti mé dcery.Minimálně ob den se mi zdálo,že se mi někde ztratila a já ji už nenašla.Ztratila se v obchodě,ve vlaku,v lese,nevrátila se ze školy apod.Vzbudila jsem se zpocená,ubrečená a bála jsem se usnout.Po lécích jsem byla jen otupělá,tak jsem s nimi skončila.To trvalo asi 2 roky,pak to pominulo.Také mi padalo všechno z ruky a nemohla jsem chodit sama nakupovat nebo nosit jídlo na stůl.Vysvětlovala jsem si to tím,že jsem Renatku až do jejího posledního výdechu držela v náruči.Teď už ty hrozné sny nemám a pokud se mi o dceři zdá,a zdá se mi o ni často,jsou to sny krásné,smějeme se a je nám spolu hezky a další noc si přeji,aby se mi o ni zase zdálo.Všem vám přeji jen hezké sny.Milena.
Daniela z Prahy |Dobrý večer. V dětství jsem nejprve v noci padala do studny a probouzela jsem se vedle postýlky. Pak jsem běžela po mostě, někdo mě honil a most končil. Okolo puberty jsem mívala tak krásné sny, že jsem se do postele těšila a dokázala jsem se vracet ke snům i na pokračování. To se v dalším životě ztratilo. Patřím však k lidem, které měsíc nesmírně ovlivňuje. Mám okno obrácené na jižní stranu a úplněk jde nekonečně dlouho skleněným průzorem. Nemohu spát, bývám nervózní a tak zatahuji závěsy. Že mám jisté sklony k náměsíčnosti, o tom jsem se přesvědčila před zhruba pětadvaceti lety. Byl právě úplněk, já byla vyčerpaná z práce, měla jsem za sebou uzávěrku a nakonec jsem nevím jak usnula. Probudila jsem se ve chvíli, kdy se mnou na odpočívadle domovního schodiště cloumal manžel a opakoval otázku: kam jdeš? Tvrdila jsem, že dodělat korektury. Nevím, jak jsem z bytu vyšla, ale od té doby dávám řetízek na dveře nejen kvůli zlodějům, ale i kvůli tomu, abych se sama někam nevypravila. Spánek s příjemnými sny už přichází sporadicky, ale o to víc si těch příjemných snových filmečků vážím. Všem krásné sny přeje Daniela
Jan Vodnář|Dobrý večer. V dětství se mi opakovaně zdálo že jdu přez kuchyň na záchod a v kuchyni stál kostlivec. Postupně jsem si na něj zvykal až jsem mu jednou dal ránu. Kostlivec se vypařil a pak už se mi o něm nikdy nezdálo...
Jana|Hezký večer všem. Musím napsat, že mně se sny nezdají. Když náhodou se mi něco zdá, je to opravdu vyjímečně, řekla bych tak jednou za půl roku a jsem tomu ráda, protože jsem ráda, že si sny nemusím zatěžovat hlavu. Měla jsem v práci kolegyni, které se zdály barvité sny každou noc, měla snář, kde si denně po příchodu do práce kontrolovala, co sen znamenal a proto měla podle toho i náladu. Ale řekla bych, že sny bývaly většinou nějaké špatné a tak byla téměř pořád špatně naladěná. A tak jsem ráda, že tohle mne trápit nemusí a ani si sny nijak přivolat nechci. Přesto si příběhy ráda vyslechnu.
Michal Sedlák z Myšlína|Měl jsem jednou v noci sen. Vnesl světlo do temnoty mých myšlenek, možná byl sám světlem. Ten sen odrazil jednu touhu. Mou největší životní touhu. Takovou, která zajme a nepustí. Touhu natolik krásnou a čistou, až by si člověk myslel, že by jí ublížil jen tím, že ji vysloví. Touhu, která se mi nikdy nenaplní, ale pro kterou má smysl to tady nevzdávat.
frantisek svaricek|Dobrý večér pani redaktorko a posl.n.l.Díky nočním snům často padám z postele,je to zapříčiněne asi tím že se mě zdají divoké sny.Taky se mě občas oběví ve snu mojí rodiče . Dalši moje neřest je že ve spánku často mluvím,a ta néjvětší neřest je ta že ve spánku chrápu a tím hlavně trpí moje manžélka že nemůže spát.Zdravím moje přátele z noč.linky.František ze Židlochovic.
Dita|Dobrý večer. Zajímavé téma. Mě se zdá sen každou noc a bohužel jsou to sny téměř vždy negativní,řekla bych často noční můry. Nevím proč to tak je. Koupila jsem si i minerální náramek proti zlým snům a ten fungoval snad měsíc a pak se to stejně vrátilo. Je pravda, že mám problémy s psychikou a mívám deprese. Není to extrém, ale dost mě to ovlivňuje. Třeba mi někdo z posluchačů poradí, jak se těch zlých snů zbavit. Dobrou noc všem.
Jana Jirkov|Pěkný snový večer všem! Loni se mi zdál sen týkající se přímo NL, ocitla jsem se ve velké krásné zahradě a najednou jsem v ní začala potkávat spoustu lidí, podle tváří jsem je sice nepoznávala, ale jakmile promluvili, poznala jsem, že se jedná o posluchače NL, to bylo panečku překvapení! Najednou jsme všichni vzhlédli k obloze, kde letěl velký barevný balón a z něj na nás všechny mávali moderátoři NL a zanedlouho s ním přistáli v oné velké zahradě a začala tak velká zahradní slavnost na počest NL! Tímto zdravím všechny posluchače a mé přátele:)
Ladislav z Olomouce|Nočních dobrodružství jsem zažil povícero. Z těch, ke kterým jsem se jen přinatrefil a ty která jsem sám rád osnoval a důsledky jsem nesl sám na sobě, takže jsem se nemusel za vše omlouvat. Měli jsme jako turisti pravidelnou akci Přechod hřebenem pohoří Javorníky, které měly svou zimní variantu na běžkách a letní v srpnu na počest SNP Slovenského národního povstání. Byl mezi námi jeden starší turista, který byl přímým účastníkem SNP a ten nám vytknul, že partizáni se přesouvali zpravidla v noci, která jim poskytla úkryt a tak jsme to také chtěli zkusit, aby náš přechod Javorníky měl autencisitu k tomu co má v názvu.
Potěšila nás velká účast na tuto netradiční formu turistiky a v houstnoucím šeru vyrazili od Melocika na hřeben Javorníků, kde nás čekalo 25km pochodu. Obloha byla střífdavě jasná a zatažená, vidět z toho moc nebylo a účinné čelovky se ještě nevyráběly. Samozřejmě byla kritika proč chodit v noci do přírody, když není nic z ní vidět a také fašisti nám nehrozí. Příští další ročník přechodu byl v denní době. Neušlo nám, že oproti loňsku nám chyběly 3 turistky, protože byly na mateřské a ty nás naopak za noční variantu moc chválili, protože mohly vyzkoušetl pevnost partnerských vztahů a kromě jednoho omylu, který přikryla milosrdná tma budou s uspokojením vzpomínat na tuto noční turistiku.
Dobrou noc všem linkařům přeje Ladislav z Olomouce
Bohumír, skutečné příběhy | Nevím, zda se mi aspoň trochu podaří napsat vzpomínka z mládí. V 66 roce se již hodně stopovalo a tak jsem jezdil, při sebemenším volnu stopem kde se dalo. Měl jsem jen cestovní tašku větší sebou se zákl. výbavou, hlavně na tramp. Jednou jsem tak vyjel na severozápad Moravy, z Bůh zdarma. Cílem mé cesty byly Dačice u Lanškrouna. No dostal jsem se až k přehradě Pastviny, pak. nasměroval cestu na Dačice k tetě. No ale chytl jsem stopa na Červenou vodu, to už se hodně stmívalo. Ještě jsem stopl sajt- káru, říkali jsme tomu větroplach do Štít. Za- stavil jsem se v hospodě na zakousnutí a o informaci jak dál. Šel jsem už za tmy za obec silnicí lesem. Měl jsem jaksi z té cesty do cíle hrůzu. Nic nejelo za celou tu dobu a já se klepal aby mě nepřepadl někdo- medvěd, vlk nebo zlí psy. Ono to zní jak v pohádce, ale v tu noc mě napadali všelijaké myšlenky, když ten kraj neznáte! Pak jsem narazil na zastávku, lehnul jsem na lavici a né a né usnout, co kdyby mě někdo okrad. Najednou jsem vám uslyšel nějaké zvuky, rychle jsem vyskočil no představte si, já fakt usnul a lidé z okolí přicházeli ráno na autobus. Šťasten že jsem to přežil a jel do Tatenic , kde jsme měli též příbuzenstvo.Po návštěvě u rodiny jsem cestu stopem zvládl do Dačic. Několikrát se mi o tom zdálo a když jsem to vykládal doma rodičům a známým, spláskli nade mnou ruce, hlavně že ses vrátil. Zdravím přátele z N Linky.
franz|1. kdy se propadám a zažívám pád - tak příčinou bývá horečka, tzn. tělesná teplota 39 + stupňů
a 2. což bývá častěji, je když se vznáším a létám, jak pták, cítím odpor vzduchu o který se opírám ...pravděpodobně mne naplňuje životní pocit volnosti a svobody
z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz, holt čím krmíme svůj mozek, tak ten nám to vrací v době, kdy spíme, mozek totiž nespí, je to takový pc o kterém toho víme velmi málo a to je moc dobře, není dobré, aby jsme byli pány tvorstva, určité tajemno tady má své nezastupitelné právo a to je fajn, jinak by to nebyl náš život
Sylva|Dobrý večer, o svých snech bych mohla už napsat knihu a to přesto že si je nezapisuji. Nejdřív se mi plnily ale to došlo tak daleko, že jsem si je "stopla". Mám totiž radši překvapení a dopředu nic vědět nechci. Že jsem pomocí snů našla práci i vytouženou chatičku (obojí je už minulost) o tom jsem se už zmínila. Praktické je chtít znát odpověď na nevyřešený problém ve snu a rozhodnout se že se ji dozvím v posledním snu před probuzením. Já jako člověk necestovní, spokojená tam kde konečně jsem, mám časté sny o cestování, vlakem nebo autobusem na místa která neznám. Tak třeba s nastávajícím jarem přijde čas začít je hledat a poznávat :-)
