Gábina Černá |Vydávala jsem se v roce 1963 měli jsme svatební týden ve Starém Skmokovci.Hradili jsme si to částečně sami a stravování nám zaplatili manžela rodiče protože moji rodiče nám zase přidali na svatbu.Byli jsme spolu krásných 60 let.Gabina.
Helena |Paní Jaruško, nepřerušilo to nejen líbánky,ale ani budoucí život, který trvá 52 let, máme 2 úžasné syny a 3 vnoučata
Helena|Dobrý večer všem ponocníčkům.Svatební cesta v r.1972 minulého století se konala v Kašperských horách.Když jsem s novomanželem jako už těhotná vyrazila na výšlap po Šumavě,najednou muž zakřičel au a to se mu zakousl pes zákeřně zezadu pod koleno a já jsem byla ráda,že jsem z toho leknutí nepotratila.Následovalo ošetření v nejbližší ordinaci a pak převezení muže do nemocnice,aby dostal injekci proti vzteklině.|Přesto nám ty líbánky ale nepřerušila tato událost
frantisek svaricek|Dobrý večér p.Jaruško a posl.N.L.Já jsem si manžélku brál před 63 lety,v té době se u nás na dědině na svatební cesty moc nejezdilo,a vůbec já s manžélkou když nám bylo osmnáct roků a peníze byly potřeba na jiné věci,možná pozděj jsme si to vynahradili.Zdravím přátele N.L.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
franz|svatební cesta-nebo též líbánky, kdy má být čas pro ty dva, aby se poznali, čas doteků a šeptání do ouška.......aby se nastartoval ten správný směr spojení ženy a muže, historicky vzato, že v knize knih se uvádí, že muž nemá během prvního roku nastoupit na úřad a také nemá jít do válečného pole, jeho povinností je starat se o svoji ženu, tyto slova se staly zvykem a jakousi tradicí, vzhledem k tomu, že mnoho novomanželských párů se prakticky před svatbou neznaly a o společném soužití ani nemluvě, dny, týdny na tzv hochzeitreise měly být tím časem, aby došlo k tomuto naplnění, dnes je situace v porovnání s historií tzv 100 a 1 , romantiku doteků.....se nahrazuje v komerci, cesta do exot zemí.........kdo dál, ten je hoch...já a má paní máme tu svatební cestu od toho okamžiku, kdy jsme si řekli ANO , stále a frčíme v ní o 106................z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz,holt jak se u nás říká, kdo tu potřebu má, tak ať jede třeba na kanáry, jen aby jemu cestou zpět do reality neuletěli
Zdeňka|Dobrý večer ,,jenom krátce naše svatební cesta byla po schůdcích na půdu ,kde bylo seno, tam jsme ji prožili před šedesáti lety, deset let už vzpomínám sama pěkné povídání ,zdravím všechny posluchače
Sylva|Dobrý večer, byli jsme mladí, skromní, ne příliš majetní takže naše svatební cesta vedla na chatu v horách. Připravili jsme si plné tašky jídla jenže když jsme dorazili na místo, zjistili jsme že tašky zůstaly doma! Nezbylo nic jiného než se vypravit do nejbližší vesnice na nákup. Jediné co jsme nezapomněli, bylo cukroví ze svatby, ale v noci nám na ně chodily myši! Usoudili jsme že pro zvířátka sladkosti nejsou zdravé a podložili mísu s cukrovím vysokými pivními sklenicemi. Druhý den tchyně přivezla zapomenuté tašky, takže jsme teď měli fůru jídla ještě poslední den pobytu. Snažila jsem se nějak to spotřebovat, z té doby můj, později oblíbený recept: vařené brambory, slaninu, špekáčky, cibuli (prostě co dům dá nebo co zbylo) nakrájím na kostičky a nacpu do paprik. Jsou-li pálivé, tím líp. Zabalím do alobalu a peču na ohníčku, v popelu nebo v troubě. Mňam, asi si je dnes upeču, na rozdíl od vás, pro mne den teď teprve začíná a vám přeji krásný večer :-)
