Domažlice mapují židovské sousedy. Běžte „Viktor run“! A 100 let J. R. Picka

Domažlické Židovské obchody, domy a příběhy našeho města

Skoro každé české nebo moravské město má nějakou více nebo méně známou židovskou minulost. Své někdejší židovské sousedy si právě nyní připomínají Domažlice. Až do konce května je v tamním městském informačním centru na Chodském náměstí k vidění výstava s názvem Židovské obchody, domy a příběhy našeho města. Podrobnosti prozradila její kurátorka Ludmila Brychová.

Do Domažlic přišli Židé až po roce 1849, kdy byli zrovnoprávněni. „Byl to tehdy velmi rychlý příliv obyvatel židovského vyznání, protože sem přicházeli z okolního venkova. Samotná domažlická židovská obec byla úředně zapsána jako samostatná až v roce 1873. Tehdy do obvodu rabinátu patřilo 23 obcí a 35 židovských rodin,“ říká Brychová.

A dodává: „Nebyli to žádní majitelé továren. Vesměs se všichni věnovali obchodu, a to i s přesahem do blízkého Bavorska. Nejčastějším artiklem bylo železo, látky, dobytek, zemědělské plodiny. Velmi známý byl vinopalník Leo Fischl a jeho myslivecký hořčák. Ten rozhodně v Bavorsku znali všichni. Nebo David Schnurmacher vlastnil vyhlášený obchodní dům na látky, ale prodával i chodské kroje.“

„Naši Židé se totiž snažili skutečně hodně souznít s místním obyvatelstvem. Našla jsem doklady o tom, že dávali různé příspěvky na charitativní účely, na stavbu nové domažlické nemocnice. Takže myslím, že snahy o dobré vztahy Židé skutečně měli,“ uzavírá Brychová.

A je možné ještě dnes při procházce Domažlicemi vidět nějaké stavby nebo obchody, kde Židé žili? Poslechněte si celý rozhovor s kurátorkou domažlické výstavy Ludmilou Brychovou.

Sportem k připomínce dějin                     

Dějiny obvykle připomínáme knihami, výstavami nebo přednáškami. Ale jde to i jinak. Třeba sportem, jak ukazují poslední akce židovského sportovního klubu Hakoach. Ten 1. května uspořádal cyklistický výlet k založení Státu Izrael. A k uctění památky židovských vojáků a odbojářů v rámci oslav 80. výročí od konce 2. světové války chystá „Viktor run“. Běhu se mohou zúčastnit děti i dospělí. S organizátory sportovních aktivit klubu Hakoach, Zuzanou Jančaříkovou a Jiřím Krausem, natáčela Jana Boršková.

„Nás zaujalo téma židovských vojáků a odbojářů a po určitých jednáních došlo na spolupráci s městskou částí Praha 4. A rozhodli jsme se, že to bude taková společenská sportovní akce, dopoledne bude běh, který bude během za svobodu a demokracii na památku těch, kteří pro nás vybojovali,“ říká Jančaříková a dodává: „K tomu bude výstava s medailonky vybraných vojáků a odbojářů druhé světové války židovského původu.“ Ta bude k vidění v historické budově radnice Prahy 4, kde se také budou předávat ceny.

Jak proběhl cyklistický výlet? A podle koho se „Viktor run“ jmenuje? Poslechněte si celý příspěvek se sportovci ze SK Hakoach.

Hořký satirik J. R. Pick

Hořký satirik. Tato slova asi nejvýstižněji charakterizují kabaretiéra, prozaika, dramatika i autora satirických básní a epigramů Jiřího Roberta Picka. Právě dnes, 4. května, uplynulo 100 let od jeho narození. Pokračuje Leo Pavlát.

„Od své knižní prvotiny v roce 1954 se vždy podepisoval jen jako J. R. Pick. V té době však již měl za sebou palčivou zkušenost,“ říká Pavlát. Pobyt v Terezíně navždy podlomil jeho zdraví.

Od počátku 50. let se věnoval literatuře. „Psal pro děti, vynikal jako satirik, jenž dobově poplatné texty záhy vystřídal parodiemi, literárními hříčkami a humoreskami. V pražském klubu Reduta, který u nás stál u zrodu malých jevištních scén, spolupracoval s Jiřím Suchým a Ivanem Vyskočilem a v roce 1959 založil vlastní divadlo Paravan. Řídil je několik let a spojil s ním i své hry. Na sklonku 60. let ještě vedl kabaret Au, ale v letech po sovětské okupaci v srpnu 1968 se ocitl mezi takzvanými ,zakázanými autory‘,“ vypočítává Pavlát.

Jak se v tvorbě J. R. Picka odráželo jeho židovství? Jak vzpomínal na svůj pobyt „v ghettě“?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.