Festivalové novin(k)y - pondělí 12. 2.

divadlo
divadlo
Dnes Vás pobaví Druhou soutěžní komedií bude komedie z divadelního prostředí Měsíc nad Buffalem v podání herců Divadla J. K. Tyla Plzeň.

A zítra Vás rozesměje
V deset dopoledne na Hronovické scéně uvidíte naše sousedy, zavítá k nám totiž královéhradecké Divadlo Drak s dramatizací knižního "trháku" o trampotách jednoho britského školáka s názvem Tajný deník Adriana Molea.
Od šesti večer na téže scéně si od smíchu odpočinete, svůj herecký koncert zde rozehrají Chantal Poullain a Jiří Schmitzer v proslulé americké inscenaci Hra o manželství. Bohužel původně plánovanou komedii Divadla Ungelt Perla Hollywoodu a já jsme museli odvolat z důvodu nečekaného záskoku jedné z protagonistek hry Simony Postlerové na své domovské scéně. Nechtěli jsme Vás však ochudit o výborné Divadlo Ungelt, proto Vám nabízíme sice ne komedii, ale vynikající drama, které stojí za to zhlédnout.
Od sedmi večer v Městském divadle budou o Vaši přízeň usilovat herci pražského Divadla v Dlouhé, kteří nejsou žádnými festivalovými nováčky. Letos se "blýsknou" komedií Maškaráda čili Fantom Opery.

Stalo se první den...
První festivalový den zahájilo proslulé divadlo SeMaFor, které jsme už dlouho na GRAND Festivalu smíchu postrádali. Diváci na Hronovické scéně zhlédli muzikálovou koláž Život je náhoda v obnošený vestě. Jiří Suchý, Jitka Molavcová a ostatní herci souboru potěšili všechny věkové skupiny ve vyprodaném hledišti nezapomenutelnými písničkami Ježka - Voskovce - Wericha a Šlitra - Suchého.
Slavnostní otevření soutěžní části VII. ročníku GFS proběhlo od sedmi hodin v Městském divadle. O příjemnou atmosféru se před představením postaral orchestr Blue Star Václava Marka. Nechyběla tradiční klaunská pantomima v podání nové dvojice - Petra Janečková a Martin Chamer. Petře a Martinovi se na jevišti narodil syn, kterého pojmenovali Festival VII. Do vínku mu popřáli hned dva kmotři - primátor města Pardubice Ing. Jaroslav Deml a ředitel divadla Petr Dohnal.
Dlouhotrvajícím potleskem pak diváci přivítali garanta představení Jihočeského divadla, hereckou legendu Lubomíra Lipského. Pan Lipský si vybral právě Jihočeské divadlo, protože s ním měl spojené první divadelní zážitky v jeho rodném Pelhřimově.
Poté už jeviště patřilo mladým hercům a novému textu amerického autora Neila LaButea Tlustý prase. I když tato hořká komedie nemá veselý konec, závěrečnými bouřlivými ovacemi dalo publikum najevo, že tato inscenace patří do dramaturgického výběru našeho festivalu.
Příjemný večer zakončil ve foyer raut, na kterém se hostující soubor setkal s porotci, festivalovými hosty a našimi herci.

SeMaFor

Prvním patronem GRAND Festivalu smíchu se stal Lubomír Lipský, držitel ceny Thálie za celoživotní hereckou činnost, známý jak z divadel, tak z celé řady filmových a televizních rolí. Herecké profesi se věnuje již neuvěřitelných 75 let. Proč jste si vybral Jihočeské divadlo?
Narodil jsem se v Pelhřimově. Dodnes vzpomínám na herce z pelhřimovského divadla. Hráli tam například Karel Roden, zakladatel rodenovské dynastie, Ota Hradecký, Jiřina Morávková, Heda Marková a další a další. Vzpomínám na ně opravdu s poklonou a úctou.
Jak jste spokojen s divadlem, kterému jste dělal patrona?
Myslím si, že Jihočeské divadlo České Budějovice nasadilo dnes velmi vysokou laťku. Ostatní soubory se budou muset velice snažit, aby tuto laťku přeskočili.
Co momentálně děláte?
Nejradši nic. Ne, to je samozřejmě vtip, člověk musí něco dělat, aby žil. Mám patnáct představení za měsíc, protože hraju ve třech divadlech - v ABC, Rokoku a v Divadle na Jezerce, donedávna jsem hrál ještě v Divadle Na Fidlovačce. To člověka udrží ve formě, když přestane pracovat, tak je konec.

Lubomír Lipský

Jsem ráda, že je mám
Rozhovor s Taťánou Kupcovou, herečkou Jihočeského divadla České Budějovice, v jehož představení Tlustý prase ztvárnila titulní roli.
Vzhledem k představení, které jsme viděli, se nemůžu nezeptat, řešíte problémy s tloušťkou?
V podstatě neřeším. Měla jsem problém na základní škole, kdy mi brzy narostla velká prsa, čímž jsem se odlišovala. V té době jsem to řešila, teď jsem naopak ráda, že je mám.
Co nejraději jíte?
Hodně si ujíždím na sladkém. Pak mám ráda, když přijedu domů k mamince, která nevaří českou kuchyni, ale spíš čínu a podobná lehčí jídla. Což jsou dobrůtky.
Vaříte?
No, učím se. Prostě jsem zjistila, že je to pro život nutné.
Co naopak sportování?
Sport potřebuji, je vlastně takovou mou drogou. Baví mě v podstatě všechny druhy kromě lyžování. Odmalička tancuji, tehdy jsem chodila do baletu, nyní třeba stepuji. V Praze působím v pohybovém divadle Veselé skoky, s nímž jsme loni hráli také v rámci GRAND Festivalu smíchu.
Mohla byste žít vedle podobně tlustého muže, milovat ho?
To nevím. Kdyby byl ten chlap tlustý, ale zvládal se mnou dělat to, co mě baví - vzít kolo nebo brusle a jít ven - bylo by mi to určitě jedno. Ale asi by mi vadilo, kdyby seděl doma, koukal na televizi a já šla bruslit sama.
Dovedla byste se pro někoho razantně změnit, tak jako to nabídla Helena Tomovi ve vaší inscenaci?
To je těžká otázka. Asi bych hodně přemýšlela, jestli mi ten chlap za to stojí. Chtěla bych to vědět, než bych byla ochotná obětovat svoje já.
Nakolik jste se při inscenování zabývali kostýmem? Přeci jen je vidět, že jste ve skutečnosti štíhlá...
Hodně jsme to řešili. Vyžádali jsme si kostým - tedy to tlusté tělo - asi již po třech týdnech zkoušení. Velmi mi pomohlo, nabídlo mi jiné pohyby, jiný způsob chůze... Všichni se teď ptají, jak se v něm cítím, myslí si, že musí být velmi těžké, ale je to jen látka. Kolegové mě z legrace poplácávají, ale já to v postatě necítím.
Jak se vám hrálo v Pardubicích? Museli jste inscenaci přenést z menšího do výrazně většího prostoru...
Moc jsem si představení užívala. Hrajeme ho v divadle, které je opravdu mrňavé, lidé sedí metr od nás, vidíme jim do očí, víme, co v nich mají, jak se tváří. Nejde jen o to, že bychom slyšeli, jak se smějí. Tady jsem je neviděla, užívala jsem si ten ohromný prostor. Fakt mě to bavilo.

Taťána Kupcová

Rozhovor s Kateřinou Kolářovou
Letošní sedmý ročník GRAND Festivalu smíchu včera zahájil s pozměněným složením poroty. Letos přibyla mimo jiné Kateřina Kolářová, redaktorka Mladé fronty DNES.
Jste na GRAND Festivalu smíchu nováčkem, co od něj očekáváte?
Očekávám v první řadě větší seznámení s tvorbou divadel mimo hlavní centra jako Praha, Brno, Ostrava. Tam se totiž do divadla dostanu častěji než třeba do Českých Budějovic, jejichž představení jsme zrovna viděli. Těším se, že blíže poznám herecké soubory, jejich inscenace, byť budou na jednu strunu, všechny v žánru komedie. I když zrovna ta dnešní byla netypická.
Co vás z programu nejvíce láká?
Docela se těším na představení Postelová fraška Divadla F. X. Šaldy Liberec. To totiž režíroval Ivan Rajmont, režisér, který často dělá v Praze a je pro mě určitou zárukou kvality. Jsem na toto představení zvědavá i proto, že liberecké divadlo příliš neznám.
Čemu se jako divák ráda smějete?
Mám ráda hořké a černé komedie.
A v životě?
Všemu, co je k smíchu, což můžou být leckdy i neveselé věci.

Kateřina Kolářová