Harmoniky pro muzeum v Litovli na Olomoucku sbíral jeho zakladatel po celý život

„První heligonku mi rodiče koupili už v pěti letech a hned jsem se na ni naučil hrát. Jenže pak nebyly peníze, tak ji zase prodali. Následně jsem dostal akordeon. To sice byla úplně jiná harmonika, ale naši to tak nebrali. Tak jsem se naučil i na ni a tím byla moje vášeň nastartovaná,“ popisuje první setkání s osudnou láskou Jiří Sedláček.

Přestože se kromě hraní věnuje také opravám a renovacím harmonik, které kupuje na burzách, ve starožitnictvích či vyměňuje s ostatními sběrateli, nečekejte křehkého umělce. Jiří Sedláček je i ve svých letech chlap jako hora a není tedy žádným překvapením, že je absolventem strojní průmyslovky a kdysi dokonce jezdil na parních lokomotivách.

Muzeum harmonik v Litovli|foto: Miroslav Kobza

Za léta sbírání se mu podařilo nashromáždit více než 230 harmonik a akordeonů různých typů a od různých výrobců. Kromě světové produkce pocházející z Itálie, Německa a dalších zemí však evidentně miluje zejména harmoniky vyrobené u nás. Čestné místo mají v jeho sbírce výrobky lounského Antonína Hlaváčka, který patřil k největším výrobcům heligonek u nás, přičemž velká část jeho produkce putovala i do zahraničí. Druhým významným výrobcem pak byl Josef Vavřín z České Třebové.

Kdy bylo muzeum založeno?

Samotné muzeum v Litovli vzniklo v roce 2011, kdy Sedláčkovi vyčlenili sbírce celé horní patro svého domu a sláva muzea se okamžitě roznesla do celého světa. Už rok po svém otevření získala expozice prestižní cenu za muzejní počin roku „Gloria Musaealis“. Agentura Dobrý den z Pelhřimova již dávno potvrdila muzejní sbírku harmonik jako největší v republice. Šlechetné jsou však i další záměry tvůrce harmonikové kolekce. Exponáty jsou zapsány v seznamu ministerstva kultury, a jak se Jiří Sedláček svěřil, hodlá všechny věnovat městu Litovel, aby byly stále k dispozici veřejnosti.

Klávesové chromatické harmoniky|foto: Miroslav Kobza

Co muzeum obsahuje?

Sbírka harmonik je opravdu bohatá. Kromě již zmíněných heligonek v ní najdeme také jejich předchůdce, bandoneony a koncertiny. Nejstarší exponáty jsou staré více než 150 let. Další část je věnována akordeonům a klávesovým harmonikám. Nechybí ani unikáty jako knoflíkové akordeony či klávesové heligonky, takže chabé znalosti běžného návštěvníka brzy začnou vadnout před rozmanitostí exponátů. Pan Sedláček však každému, kdo má zájem, vysvětlí i ty nejjemnější nuance všech vystavených exponátů.

Další uníkát - harmonika s klarinetovými knoflíky|foto: Miroslav Kobza

Součástí sbírky jsou i další hudební nástroje a při prohlídce se dozvíte také mnoho zajímavého o konstrukci harmonik. Podívat se do jejich útrob se vám hned tak někde nepodaří. Dostane se vám také zasvěceného výkladu na téma, proč patřila heligonka do každé správné venkovské hospody nebo proč se akordeonu říkalo „střeva“ či „zednické piano“.

A to ještě není všechno. Pokud máte o harmoniky opravdu zájem a jste navíc muzikální, můžete si s muzejníkem posedět a zazpívat lidovky, nebo se zaposlouchat do klasiky, kterou rád hraje na klávesové harmoniky. K tomu si dáte štamprli vynikající hanácké slivovice a pochopíte, proč je zdejší muzeum tak oblíbené.