Jak se dostal do Špindlu? Narazil tam na domek z roku 1907

Alena Zárybnická natáčí s Jankem Ledeckým
Alena Zárybnická natáčí s Jankem Ledeckým

Po prázdninách zase začínají premiérové díly Záletů Aleny Zárybnické. Startujeme rozhovorem se zpěvákem Jankem Ledeckým.

Řeknu vám, jak ho znám já. Sem tam jsme se minuli na nějaké sjezdovce u nás ve Špindlerově Mlýně, párkrát jsme spolu vedli rozhovor v ČT a před prázdninami jsme se potkali v Peci pod Sněžkou, kde svým koncertem podpořil fond Klapeto. Daleko bližší mi ale zůstává jeho žena Zuzka. Média o ní spekulují jako o paní Columbové, ale ona opravdu existuje. Roky už má můj obdiv.

Když mu bylo 20 let, stál u zrodu tolik populárního Žentouru. Když mu bylo 30, vydal se na sólovou dráhu. Když mu bylo 40, měl premiéru jeho druhý muzikál Galileo. Když mu bylo 50, měl jeho muzikál Hamlet premiéru v Tokiu. A to mluvím jenom o muzice. Když jsem si skládala tu mozaiku o vašem životě, nedočetla jsem nikde to, kdy přišel ten okamžik, že jste se rozhodl, že opustíte Prahu a že alespoň na část roku se přestěhujete do Špindlu.
Ve Špindlu ve Svatém Petru jsme narazili na takový domeček z roku asi 1907 a podařilo se nám ho koupit a posléze dát trochu dohromady. Najednou byl ten dobrý důvod, protože všichni rádi lyžujeme a já jsem v té době začal koketovat se snowboardem, myslím, že to byl rok 1997, tak jsme zjistili, že moje práce má velkou výhodu a že není problém, abychom se přestěhovali do hor a vraceli do Prahy, když zavřou vleky.

Vy v souvislosti se svou tvorbou říkáte, že když má člověk důvod, jde to samo. Teď to vypadá, že za dva roky vydáte dvě desky. Jaký je tedy ten důvod, že to teď jde samo?
To je jednoduché. To je vydavatelství, které o to projeví zájem. Já žiju v takovém zvláštním světě, kdy si všechno, co dělám, šéfuju a vymýšlím sám, což je obrovská klika, kterou mám. To se podaří jenom zlomku lidí z této branže. Ono to v důsledku znamená, že dělám jenom to, co mě baví. Tahle druhá deska, která teď vyjde, se jmenuje Na konci duhy. To vzniklo tak. Minulá deska, kde byly duety, jmenovala se Všichni dobří andělé, tak většinu tvořily duety, které jsem shromáždil za ty roky, ale vydavatelství chtělo, abych napsal nějaké nové, tak jsem psal, ale nevycházely mi duety. Pak jsem jim to pouštěl, oni říkali, že už mám pět písniček, ať dopíšu další, že uděláme desku.

Janek Ledecký procestoval mnoho zemí kvůli hudbě a sportu svých dětí. Kam byste vyrazil jen tak sám, když by vás tam nečekal ani producent a ani trenér?
Je pravda, že je jedno místo, kam nás nikdo netlačí, kam jezdíme sami. Letos jsme tam byli po čtrnácté. Je to Řecko. My jsme tam našli prima windsurfařský revír, kde je celkem spoleh na ten vítr. Je to náš takový druhý Špindl.

Já jsem někde četla, že k psaní muzikálů vás tak trochu přiměl Martin Kumžák. Vzpomenete, kdy to bylo?
Ne tak trošku, ale úplně. Já jsem nikdy neměl muzikálové ambice, ale Martin měl pocit, že by se měl dotknout Shakespeara. Já jsem si to prolistoval a zjistil jsem, že to je vydání, co znám dobře z knihovny od maminky, takže jsem to znal celkem důvěrně. Přistoupil jsem na to, ale vůbec jsem netušil, čeho se dopouštím. Šel jsem do toho ale nejpoctivěji, jak jsem mohl. Ten Hamlet už nasbíral přes milion diváků u nás a po světě. Tím se stalo to, že těch pokusů uchopit a převyprávět toho Hamleta muzikou už bylo víc, všichni si na tom vylámali zuby, teď to bude vypadat, že se chlubím, ale jsem jediný, kterému se to povedlo. A moc si toho vážím a vím, že to není jen tak. S tím Shakespearem se mi dělalo, tak báječně, že jsem šel i do toho Othella, který bude snad příští rok, věřím.

Váš další chystaný muzikál jakoby popíral svým názvem to, o čem jste mluvil, že se vám dělalo se Shakespearem dobře, protože se jmenuje Zapomeňte na Shakespeara.
To mám napsané a bude to veselé. Já jsem si řekl, že ale všechno popořádku. Nejdřív do světa vypravím dva Shakespeary. Myslím si, že to bude pak ten dobrý okamžik.

Čtěte také

Máte nějakou otázku vy na mě?
Já bych se rád někdy podíval do toho letadla.

Tak to budeme muset vyřešit nějak okrajově, protože asi souhlasíte, že když člověk tráví čas na horách, tak na spoustu dalších aktivit nezbývá čas. Já jsem právě spadla do té skupinky, která už na létání nemá vůbec čas, takže jsem pomalu papíry uložila k ledu. Teď už jenom chodím a běhám po horách. Dá se to ale zařídit, abychom u toho byli oba dva, ale bude tam muset být i ten třetí díky mým propadlým papírům.

Příště na vašem místě bude sedět moderátorka Lucie Výborná. Na co byste se jí chtěl zeptat?
Já bych se jí chtěl zeptat, protože ona to bude určitě umět báječně a vtipně popsat, jak vzpomíná na to, když jsme spolu závodili na regatě ve Splitu?

Alena Zárybnická a Janek Ledecký