Jaké náboženské souvislosti se váží k pojmu "Země Izraele"

Písemné doklady, ale i archeologické výzkumy dokládají velice dávnou židovskou přítomnost v blízkovýchodní oblasti, nazývané původně Kanaán. Židovská historie zde sahá více než 3000 let do minulosti, po něž Židé - nehledě na četné národní katastrofy - nikdy úplně neopustili území obývané prapředky. K největší pohromě dávné minulosti došlo roku 70 občanského letopočtu. Tehdy, po porážce židovského povstání proti mocnému Římu a zničení druhého jeruzalémského chrámu, Židé ztratili národní samostatnost na téměř 1900 let - až do vzniku moderního izraelského státu roku 1948. Vítězní Římané učinili vše pro to, aby se zcela zapomnělo na pouto mezi poraženými Židy a zemí, v níž žili nesčetná staletí. Proto ji s odkazem na někdejší Filištíny nazvali Palestinou. Křesťané zase od svých výbojů hovořili o Svaté zemi. V židovském náboženském vnímání však toto území stále existovalo právě jen jako Erec Jisrael - Země Izraele.

Uvedené označení se vlastně vztahuje k biblickému vymezení. Je však třeba říci, že to se na různých místech Bible liší, a i to je jedním z důvodů, proč ze samotného náboženského konceptu nelze dnes vyvozovat politické závěry. Nábožensky, ale také citově má ovšem Země Izraele pro židovský národ mimořádný význam.

V biblické Páté knize Mojžíšově se o ní píše jako o zemi, "o niž Hospodin, tvůj Bůh, pečuje: vždy jsou oči Hospodina, tvého Boha, na ni upřeny od počátku roku až do konce roku". Žalmy zase praví, že "božím služebníkům je v Zemi Izraele drahý každý kámen a milý její prach". V Talmudu i pozdější rabínské literatuře můžeme najít četné odkazy na zvláštní dobrodiní, které Židům přináší pobyt v Zemi Izraele. Židovský náboženský zákon v této souvislosti věnuje svatosti Země Izraele dlouhé diskuse. Podle Talmudu je to nejsvatější okrsek světa, a proto neudiví, že po téměř 2000 let vyhnanství byla Země Izraele cílem nesčetných židovských poutníků, kteří zde chtěli žít, nebo alespoň zemřít. V tradičních společenstvích mimo Izrael se ostatně dodnes zachovává prastarý zvyk, že zesnulý je pochován s trochou hlíny ze Země Izraele.

Význam Země Izraele pro judaismus se odráží i v řadě náboženských zákonů, které neplatí pro žádné jiné území. Týká se to například oddělování desátků u plodin, zachovávání pravidel pro odpočinutí půdy v určený čas, zákonů vztahujících se k chrámu, řady požehnání či doby, po kterou trvají některé svátky.

Ať však Židé žijí ve své historické vlasti nebo jinde ve světě, Erec Jisrael - Země Izraele zaujímá ústřední místo jak v každodenních modlitbách, tak i četných zvyklostech. Zvláštní pozornost přitom patří vzpomínce na Jeruzalém a jeruzalémský chrám, jehož zkáza se připomíná i v těch nejšťastnějších okamžicích života - například při svatebním obřadu.

Reformní náboženská hnutí uvnitř judaismu, existující od 19. století, poněkud oslabila náboženský význam Země Izraele, ale po druhé světové válce se situace změnila. Reformní judaismus je dnes rovněž přesvědčeným zastáncem náboženského sionismu a konzervativní judaismus pokládá vztah k Zemi Izraele za jeden z pilířů židovské náboženské víry.