Jákobův zápas s Bohem

Tóra náš na tomto místě zpravuje o jednom z nejtěžších okamžiků v životě praotce Jákoba. V předvečer setkání s Ezauem, který mu kráčí vstříc v čele bojovníků, zůstal Jákob samoten. Tu, jak praví Tóra, "zápasil někdo s ním, než vyšla jitřenka."

Vykladači se liší v názoru, zda k zápasu skutečně došlo, či zda jde jen o vizi, symbolické sdělení.

Uvedené dvojí hledisko je přitom rozváděno do četných podrobností. Tak mnozí komentátoři spatřují v Jákobově nočním zápasu symbol vnitřního boje spravedlivého proti silám zla. Jákob zanechal vše, co mu patřilo, na druhé straně řeky. V tichu a osamění, vydán napospas úzkostem temnot, je jen obyčejným smrtelníkem, stojícím pod nekonečnými nebesy. Boží posel přichází bojovat s mužem, který již tolikrát zápasil se svými současníky a který nakonec díky své odvaze a vědění přemůže i jeho.

Jákob se modlil a jeho prosba o milost, prominutí a ochranu bude vyslyšena. Po tomto boji se stal někým jiným, než byl dříve - neznámý protivník mu dává jméno "Boží kníže" a mysteriózní Jákobovo střetnutí se stává obecným podobenstvím všech bojů a zápasů v předvečer rozhodující zkoušky.

V doslovnějším výkladu se noční boj stává předobrazem osudového střetu s Ezauem, k němuž má dojít za rozednění. V nočním tichu, jež setkání s bratrem předchází, je Jákob souzen, v boji s andělem zla má potvrdit své mravní hodnoty. Jestliže v takovém zápase zvítězí, bude Izraelem, tj. tím, kdo bojoval s Bohem a lidmi a přemohl. Tak se také stalo: sám anděl zla Jákobovi požehnal, aby prošel zkouškami, které na něj čekají. V rozhodujícím okamžiku bytí se osud utváří předem, v temnotě noci a tajemství lidské mysli. Bratrovražedný boj byl nebeským soudem rozhodnut dříve, než začal.

Elie Munk je významný francouzský rabín minulého století.