K Chanuce patří svíčky, smažená jídla, modlitby, zpěv a v Praze dokonce i běh

Svátek Chanuka připomíná vysvobození Židů z područí syrského krále, který se ve 2. století před občanským letopočtem snažil Židy pořečtit a zbavit jejich identity. Když se po bojích Židé opět dostali do svého chrámu a chtěli v něm zapálit sedmiramenný svícen, měli k dispozici olej ke svícení jen na jeden den. Ten však zázrakem vydržel svítit osm dní, což byla doba nezbytně nutná pro přípravu nového oleje. Proto se Chanuce také říká Svátek světel. Jak se slaví v židovských rodinách v Česku, popisuje Tereza Kotláriková:

Tereza Kotláriková: „Chanuka trvá osm dní, každý den se na chanukiji zapaluje jedna svíčka. Takže když my s dětmi přijdeme domů, před zapálením svíčky řekneme požehnání a zapálíme svíčku. Jedí se smažená jídla, takže děti se těší na latkes, na vdolky, doma děláme i hranolky a smažený sýr, který máme po celý rok zakázáno jíst, protože to není moc zdravé, ale právě v průběhu těch osmi dní oslav Chanuky jíme všechno smažené. A potom děti dostávají malé dárečky, které dáváme pod polštář. Takže každý večer si pod polštářem najdou nějakou maličkost.“

K svátku Chanuka patří smažené koblihy a hra dreidlach.|foto: Jana Šustová

Zmíněné jídlo latkes jsou bramboráčky.

Tereza Kotláriková: „Připravují se z brambor, může se do nich dávat jakékoliv koření, někdo přidává i sýr, existuje spousta druhů, a pak se to smaží na oleji.“

Během Chanuky se lidé vzájemně navštěvují.

Tereza Kotláriková: „Děti milují ten mihotavý třpyt svíček, takže v rodinách bývá několik chanukijí. Ty chanukije se dávají za okno, aby světlo svíček bylo vidět ven. A tak, jako o Vánocích mají křesťané ve zvyku se navštěvovat, tak i židé o Chanuce pořádají společné oslavy a rodiny se navštěvují.“

Ke společnému zapalování chanukových svíček se scházejí i různé židovské spolky a organizace. Na jedné takové oslavě jsem v pondělí zastihla hebraistku Lenu Aravu-Novotnou.

Lena Arava-Novotná: „Oslavili jsme svátek Chanuka společně mezi komunitami Bnej Israel a společenstvím Židovská liberální unie. Bylo to ve znamení přátelství, modliteb, zapálení chanukového svícnu, který připomíná menoru v Jeruzalémském chrámu. A samozřejmě to bylo s dobrým jídlem a pitím, které k tomu svátku Chanuka patří.“

Kázání při této společné oslavě dvou židovských spolků pronesl kantor Židovské liberální unie Benjamin Kuras. O významu chanukových událostí mi na mikrofon řekl:

Benjamin Kuras: „Pro mě je důležité, že se tam zachránila svoboda vyznání a svoboda toho, na čem stojí naše dnešní civilizace, to znamená biblické zákony.“

K oslavám Chanuky v Praze už několik let patří i Chanukový běh, který pořádá židovský sportovní klub Hakoach. Jeho trasa včera večer začala v Holešovicích na místě, kde byli za holocaustu shromažďováni Židé před transporty. Tereza Kotláriková z klubu Hakoach k tomu říká:

Tereza Kotláriková: „Před samotným během jsme se sešli na startovním místě společně se všemi běžci, a uctili jsme památku Židů, kteří byli shromažďováni na Praze 7 před transportem vlaky z nádraží Bubny do Terezína a následně do dalších nacistických koncentračních táborů. Před startem běhu jsme vzpomenuli na tyto své blízké modlitbou.

Trasa chanukového běhu je každý rok jiná.

Tereza Kotláriková: „Je to kolem 3-4 kilometrů, aby to mohl zvládnout každý, není to nijak náročné. Běhu se účastní i některé rodiny s dětmi, tak je třeba, aby i pro ně to bylo schůdné.“

Tereza Kotláriková ještě vypráví o historii pražského Chanukového běhu:

Tereza Kotláriková: „Toto byl 4. ročník, ten běh se obnovil znovu po revoluci. První porevoluční běh byl v roce 1993, ovšem poté nastala veliká pauza, protože se nenašel nikdo, kdo by ten běh chtěl organizovat. A v roce 2012 právě sportovní klub Hakoach opět navázal na tuto tradici a pořádá se tradičně každý rok od roku 2012.“

Chanukový běh zakončili jeho účastníci zapálením svíček na chanukii v pražské Maiselově ulici.