Kus sjezdovky, lesa nebo písníku. V kraji jsou tisíce nemovitostí s neznámým vlastníkem

V naprosté většině jde o typy pozemků jako orná půda, louky nebo lesy. Ale časté jsou i případy, kdy chybí údaje o majitelích, kterým patří voda - to jsou třeba parcely pod Hamerskou přehradou, uprostřed písníku Stéblová, pozemky u Opatovického kanálu nebo slepého ramena Labe v Pardubicích.

Vídeňan s českou sjezdovkou

A najdeme tam třeba i fotbalové hřiště nebo kus sjezdovky v Hlinsku. Tam je spolumajitelem Jindřich Kastner z Vídně narozený za vlády císaře Františka Josefa I. Těžko tak může tušit, že se na jeho kopci lyžuje, nebo že by měl doložit, že mu pozemky patří. Hlinecký ski-klub už po něm v Rakousku pátral, žádné případné dědice ale nenašel.

Vlastníkům nezbývá moc času, do konce roku musí prokázat, že jim nemovitost patří. Tedy doložit dokumenty, které nárok potvrzují. A to můžou být různé osobní doklady, anebo smlouvy k budovám a stavbám. „Konkrétně to jsou listiny týkající se osob, například rodné, oddací či rodné listy nebo rozhodnutí z dědických řízení. Také listiny týkající se nemovitostí, jako jsou například kupní či směnné smlouvy nebo výpisy z dřívějších pozemkových evidencí,“ vysvětlila mluvčí Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Michaela Tesařová.

Pokud se majitele nepodaří dohledat, majetek připadne státu. Tedy převezme ho právě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. A pokud se rozhodne, že třeba podíl na kousku potoka Nadýmač u Bohdanče, nebo neúrodné pozemky vedle hald chvaletické elektrárny nepotřebuje, může je dál převést. Klasický postup je takový, že přednostně nabízí nemovitosti dalším organizačním složkám státu, pak většinou následují samosprávy a potom už soukromí zájemci.