Před rozhlasem:
Kdybych měla psát pracovní životopis, musely by vzniknout dva. Jeden, který by mapoval mojí moderátorskou kariéru a jeden pěveckou. Původně jsem si vybrala profesi historičky. Tento obor, konkrétně historii a muzeologii, jsem vystudovala na Slezské univerzitě v Opavě a současně vystudovala i ostravskou Lidovou konzervatoř. Už během studií jsem začala pracovat jako redaktorka a moderátorka zpravodajství České televize. V roce 1994 jsem začala moderovat hlavní zpravodajskou relaci v TV Nova. Od roku 1996 jsem nastoupila jako moderátorka večerního zpravodajství do TV Prima a hlavní zprávy tam moderovala až do roku 2006. V roce 2007 jsem moderovala na ČT24 živý diskuzní pořad Vedlejší efekty. Od března 2008 do září 2009 jsem moderovala zprávy a publicistické pořady v digitální zpravodajské televizi Z1.
V roce 1996 jsem začala také v rádiu Frekvence 1 moderovat svůj pořad Odpolední klid, který se každý víkend živě vysílal téměř tři roky. Mezi hosty byly i osobnosti, které tady mezi námi už nejsou, a tak rozhovory s Pavlem Tigridem, Borisem Rösnerem, Waldemarem Matuškou, Jiřím Reinsbergem nebo Miloslavem Šimkem patří mezi vzácné vzpomínky a relikvie, které umožňuje profese moderátora.
Pravidelně také publikuji své „glosy“ v časopise Československá fotografie. Souběžně s touto moderátorskou a novinářskou profesí hostuji v operních domech v Česku, koncertuji doma i v zahraničí a spolupracuji s mnoha hudebními tělesy.
Do divadla jsem vstoupila prostřednictvím muzikálu. Tři roky jsem zpívala jednu ze sólových rolí v úspěšném muzikálu Krysař. Po té jsem se zaměřila především na klasickou hudbu. V českých divadlech hostuji v mezzosopránových rolích (G. Verdi: Nabucco – Fenena, G. Puccini: Madama Butterfly – Suzuki, Ch. Gounode: Faust a Markétka – Siebel, W. A. Mozart: Cosi fan tutte – Dorabella, A. Dvořák: Rusalka – žínka, J. Strauss: Netopýr – hrabě Orlovský, A. Dvořák: Čert a Káča – Káča...). Pravidelně koncertuji s Triem Amadeus. Tento mozartovský projekt je mimořádný především tím, že úpravy písní i árií pro mezzosoprán a dechové trio vznikají speciálně pro společné koncerty.
Zároveň jsem součástí Tria Lyrico (Kateřina Englichová – harfa, Žofie Vokálková – flétna), kde interpretuji především francouzský a italský repertoár spolu s harfou a flétnou. Spolupracovala jsem s řadou hudebních těles, například se Severočeskou fi lharmonií, Královéhradeckou fi lharmonií, Janáčkovou fi lharmonií Ostrava, Wihanovým kvartetem. Hostovala jsem ve Státní opeře Praha, v Hudebním divadle v Karlíně, v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, v Městském divadle Karlovy Vary a pravidelně hostuji v Divadle F. X. Šaldy v Liberci.
Na společných projektech jsem spolupracovala s Kateřinou Englichovou, Lubomírem Brabcem, Jaroslavem Svěceným nebo Wihanovým kvartetem. V repertoáru mám mezzosopránové i některé sopránové role, řadu písňových cyklů a oratorních skladeb. Koncertuji nejen na domácích scénách, ale také v New Yorku, Německu, Rakousku, Japonsku nebo na Kypru. Ve své koncertní činnosti se věnuji i dětem. Koncertní program „Vážná hudba nemusí být vážná“ se snažím mladým lidem přiblížit klasickou hudbu. Za činnost v oblasti umění mi v roce 2002 udělila Evropská unie umění Cenu Gustava Mahlera.
Všechny články
-
Tomki Němec: Fotit Havla bylo bezvadné, ale neslo to velkou zodpovědnost
Když se řekne jméno Tomki Němec, každému se hned vybaví fotografie Václava Havla. Právě prvnímu českému prezidentovi totiž dělal osobního fotografa. Díky uvolněné a...
-
Cestovatel Kramařík s Dvojkou obletí celý svět. Inspiroval mě i Baťa, říká
Jak uctít sto let od založení Československa? Co třeba cestou kolem světa? Takový nápad dostal právník a aviatik Roman Kramařík, který hodlá obletět zeměkouli ve sv...
-
Robot mi řekl, že ovládne svět. Asi to byl vtip, říká právní vědkyně Alžběta Krausová
I roboti mají svá práva a i na ty se zaměřuje právnička se specializací informační a komunikační technologie. Nejde ale jen o to zkoumat, zda dát robotům práva, ale...
-
Tomáš Holý a já jsme stejná čísla, říká dětský herec Filip Antonio
Seriál První republika, Ve stínu či Muži v naději. To je jen zlomek filmografie čtrnáctiletého Filipa Antonia, který se před kamerou pohybuje od svých 18 měsíců. Dn...
-
Když v Izraeli řeknete, že jste z České republiky, sklidíte...
Dlouho byl rozhlasovým zahraničním zpravodajem. Ale změna je život, a tak dal mikrofonu vale a stal se novým ředitelem Českého centra v Izraeli. Nová práce, nová ze...
-
Jan Pištěk: Otec měl tendenci radit, ale já to vždycky dělal...
V případě Jana Pištěka nepadlo jablko daleko od stromu. Syn kostýmního výtvarníka se svým otcem spolupracoval už na mnoha projektech. Je to věčná otázka: Je pro umě...
-
„Na to ve filmu Dukla 61 ani v dokumentech nebylo místo.“ Rozhovor se scenáristou Jakubem Režným
O tom, jak získal důvěru havířů, jak se zorientoval ve slangu a mluvě a jak pracoval s mýty a fakty, si s ním povídala Martina Kociánová, která sama pochází z Havířova.
-
Kdybychom se na svět dívali stejně, jako staří Egypťané, žili...
Renata Landgráfová vystudovala egyptologii a srovnávací lingvistiku. Věnuje se staroegyptské literatuře, překládá milostnou poezii a tvrdí, že kdyby z textů zmizeli...
-
„Jakákoli manipulace se záznamy se Slánským mohla znamenat jejich konec,“ popisuje archivář Turek
Jako archiváři Českého rozhlasu mu připadl úkol zdigitalizovat a vyčistit nalezené záznamy z procesu s Rudolfem Slánským. Sám po nich v minulosti pátral.
-
Barbara Nesvadbová: Nepíšu o sobě. Ale ráda ten pocit vzbuzuju
Podle populární autorky dávají knihy křídla fantazii. Přehánět se to ale nemá. Proč nemá ráda Nesbøho?
Stránky
- « první
- ‹ předchozí
- …
- 2
- 3
- 4
- 5
- 6
- …
- následující ›
- poslední »