Morašice 10.8. 2008

Vesnice kolem Přelouče mají specifická jména, která nejspíš dala podnět pro vznik pověsti "O koze". Vesnice za sebou navazují tak, "jak kdysi kráčela koza", tak že je i dnes možné vydat se po této cestě na túru, nebo na hezký výlet na kole. "Před dávnými časy, kdy vesnice ještě neměly svá jména, si jeden sedlák koupil na trhu kozu. V té době mít kozu nebylo běžné a tak se na ni chodili dívat lidé ze široka daleka. Sedlák byl na kozu pyšný a staral se o ní, jak nejlépe uměl, ale koza byla nevděčná, jednoho dne se utrhla a utekla. Sedlák tůze naříkal a všichni sousedé byli smutní, protože se jim po koze stýskalo. Jeden vesničan navrhl, že by mohli vesnici pojmenovat po koze a tak rozhodli, že jí dají jméno Kozašice. Koza byla " jako utržená ze řetězu", vyváděla a jančila jak mohla. V další obci vybíhali všichni z domů ven, aby se podívali, jak koza jančí. Proto pojmenovali vesnici Jankovice. Koze po těchto kouscích notně vyhládlo a tak v další vesnici sežrala plný seník sena. Lidé nad tím kroutili hlavami a pojmenovali vesnici Seník. Koza šla s plným břichem dál. Jelikož svítilo sluníčko a koza byla dobře najedená, srst se jí jenom leskla. Lidé z další vesnice se na ní nemohli vynadívat a chválili ji, jak je krásná. Vesnice proto dostala jméno Krasnice. Koza však pyšně odkráčela lesem dál, ale v další vesnici byl mor. Koza jím onemocněla a pomalu se odploužila pryč. Proto se další vesnice nazývá Morašice. Do další vesnice koza sotva došla, tam také vydechla naposled, zdechla. Od těch dob se vesnice jmenuje Zdechovice." Ve Zdechovicích jsem už rozhlasové Posvícení natáčel a tak jsem se rozjel do vesnice, kde se prý ona koza nakazila a tou jsou Morašice. Marošice najdete celkem snadno, ve Zdechovicích se dejte doprava a po dvou kilometrech dojedete na náves Morašickou. Přímo na ní stojí zbrusu nová autobusová zastávka ve stínu lip. Na návsi také najdete zvoničku na kterou se zvonívalo při různých příležitostech a také křížek, který je velmi zajímavý. Je na něm jak ukřižovaný kristus tak husitský kalich a nápis "Ku cti a chvále boží nákladem občanů Morašických postaveno roku 1891". O křížek se vzorně starají místní ženy. "každý rok se snažíme prostranství kolem křížku vyplet a zasadit nové kytky, aby to tady vypadalo stále hezky", říká Morašická rodačka Jana Bobková. V obci, která má 95 obyvatel dnes nefunguje ani jeden spolek, avšak díky místním ženám se stále něco děje. "Scházíme se přes léto každý večer na návsi pod jasanem, uvaříme si kafíčko a každá přinese nějakou tu dobrotu. Povídáme si o vaření a připravujeme zajímavé akce", dodává paní Bobková. Nedávno se místní ženy vydaly na výlet na místo, kterému se dnes říká Na vraždách. To je nedaleko obce a prý se tam podle pamětníků stal hrůzný čin. Stával tam prý mocný hrad a jedné bouřlivé noci loupeživí páni Lichničtí hrad přepadli a obyvatele hradu povraždili, usekali jim hlavy a ty dali sežrat svým psům. Dodnes místy protéká potok Hluboký, který tehdá prý smyl krev po zavražděných. Morašice se před 18ti lety odtrhly od nedalekých Zdechovic a pustily se do budování kanalizace, plynu, vodovodu a upravily centrum obce. Výborně funguje místní restaurace pod Lipami a obchůdek. Neuvolněný starosta Jiří Drechsler je zároveň hostinským a vedoucím samoobsluhy, která má otevřeno každý den. Otevírací doba je velkou raritou. Obchod je otevřený ráno do čtvrt na osm do půl osmé a odpoledne od tři čtvrtě na jedenáct do jedenácti hodin. Nakoupíte v něm základní potraviny a když na něco zapomenete nenní problém se s panem Drechslerem domluvit a nakoupit i večer. Morašice bojují s ubývajícím počtem obyvatel. Těch opravdu moc nepřibývá a první dítě po 15-ti letech se narodilo letos v únoru. Malé Charlotě, rodičů Martina a Jany Ulrichových je dnes půl roku a má se čile k světu. Obec se snaží nabídnout i pozemky na výstavbu a myslí na to i v novém územním plánu. Při natáčení rozhlasového Posvícení jsem se přesvědčil že je v Morašicích božský klid a žé má vesnici co nabídnout. Neděle 10.8. po 12 hodině.