Mou velkou literární láskou jsou Turci, říká Tomáš Moravec

„,Stáli jsme dnem i nocí ve světle,‘“ začal nám číst profesor z románu Die Brücke vom Goldenen Horn (Most přes Zlatý roh) a já jsem ještě dřív, než ukázku dočetl, věděl, že musím okamžitě vzít útokem nejbližší knihkupectví,“ vzpomíná Tomáš Moravec na svá studia v Tübingenu. „Román je jedním z vrcholných děl Emine Sevgi Özdamar, turecké autorky, herečky a režisérky, která do tehdejšího západního Berlína přišla v roce 1965 jako Gastarbeiterin. Bylo jí 19 let, neuměla slovo německy, nová země ji děsila, její život se odvíjel mezi fabrikou a ubytovnou. A jejím prvním německým slovem bylo Entschuldigung, promiňte. Postupem doby se naučila německy tak dobře, že posléze začala psát nádherné, poetické a velice osobní knihy, na nichž kritika již desetiletí oceňuje především práci s jazykem: kdysi „němá“ Turkyně je dnes jednou z nejváženějších německých spisovatelek, jíž kritici udělili Büchnerovu cenu. Není to krásný příběh o literatuře i o člověku?“