Na Pardusce panuje klid a pohoda. Kopec u Měrotína ale nese jméno po loupežníkovi

Vrch Parduska patří do pohoří Zábřežské vrchoviny a nad nivu řeky Moravy se vypíná do nadmořské výšky 380 metrů. Kopec je zčásti porostlý smíšeným lesem, ale jinak je to i díky částečné holině na vrcholu opravdu místo zasvěcené hlavně krásným výhledům.

Z cesty vedoucí těsně pod vrcholem můžeme sledovat nivu řeky Moravy jako na dlani. Nejkrásnější pohledy na Litovel jsou právě odsud. Z lesů Litovelského Pomoraví pak vykukuje přímo naproti kopci lichtenštejnský zámek v Nových Zámcích. V dálce uvidíte Uničov a dokonce Šternberk. Nad nimi se vypínají kopce Nízkého Jeseníku nebo Hrubý Jeseník a masivem Mravenečníku. Za hodně jasných dnů lze spatřit vrcholy Pradědu, Králického Sněžníku a nejvýchodnější výběžek Orlických hor.

Zapomenout ale nemůžeme ani na nedaleký Měrotín, na jehož katastru Parduska stojí. Panorama s kostelem na nejvyšším bodu vesnice je vskutku půvabné. Ne nadarmo se sem v 19. století jezdilo do lázní, které založil zdejší lékař Jan Izák. Nedaleko vrcholu býval také zatopený lom nazývaný Nácinka, kam se prý ještě v polovině minulého století chodily děti koupat. Dnes už v něm bohužel voda není.

Dopravní křižovatka

Parduska je také místo spjaté s dopravou. V dobách, kdy ještě neexistovala současná silnice z Litovle do Konice, tudy vedla cesta spojující Litovel s Konicí, Moravskou Třebovou a Čechami. Kolem chudobínského zámku mířila vzhůru. Dodnes je tato stromy lemovaná polní cesta v krajině znatelná. Dala by se ve své době přirovnat k silnici první třídy. Na Pardusce byla křižovatka, odkud cesta pokračovala buď do Měrotína nebo na Konici, přes les k hostinci „Na Pindě“ nad Savínem.

Z Pardusky je pěkný výhled i na Měrotín s půvabným renesančním kostelem|foto: Miroslav Kobza

Možná právě tehdy vznikla pověst o loupeživém rytíři Pardusovi, který dal kopci jméno. Jeho hrad měl stát na zalesněném temeni kopce a kronikář Měrotína tvrdí, že ještě v jeho dobách byly zdi starého hradu v krajině patrné. Se svou chasou prý Pardus olupoval kupce a projíždějící formany. Jak to s ním dopadlo, pověst neříká, patrně špatně, když po jeho hradu není dnes ani stopa.

Na Pardusce také podle legendy v době třicetileté války pochovali padlé švédské vojáky. A někteří tvrdí, že zde jsou pochováni Prusové, kteří padli ve válce proti Rakušanům v roce 1866. Ať tak či tak, byli to sice nepřátelé, ale zdejší lidé si jejich oběť pamatovali. A tak se i dnes někdy za bezvětrných večerů dá z dálky pozorovat, jak u Božích muk svítí malý plamínek svíčky zapálené za duše pohřbené daleko od domova.