Na populární krkonošské boudě Výrovka končí po 13 letech boudařka Michaela Šťastná. Proč?

„V každé práci jsou negativní i pozitivní zkušenosti. A to vás formuje dál. Ale je to už několikátá sezóna, kdy máme opravdu problém s tím, najít lidi na práci. Hlavně najít takové lidi na práci, kteří nemají na ničem závislost,“ říká Michaela Šťastná.

Čtěte také

Na Výrovku a z Výrovky do světa aneb Na cestách a po horách se šťastnou boudařkou Michaelou Šťastnou

Na horských boudách pracují schopní lidé, ale také ti, kteří se sem jdou schovat před světem tam dole. A předem to nikdo nahlas neřekne.

„A pak zjišťujete ty problémy, které se z těch lidí odlupují. Exekuce, měli jít do vězení a nešli. Teď se na vás valí taková ta psychologická práce, takže děláme chyby, děláme třeba špatná rozhodnutí, jindy dobrá rozhodnutí, ale velmi se to vsákne do života člověka, který na to není vycvičený.“

„Máte vést provoz a v podstatě dávat lidem, kteří vám přinášejí své peníze, pocit toho, že je všechno v pořádku,“ vysvětluje Michaela Šťastná.

A lidmi závislými na alkoholu nebo drogách se prakticky každý boudař zase poměrně rychle rozloučí. Pokud má náhradu. Personál, který se mezi sebou pere nebo hází po ostatních nože, prostě nechcete. Tohle jsou extrémy.

Čtěte také

Sněžná fréza prorazila bariéry na silnici z Výrovky na Luční boudu, jedné z nejvýše položených cest

Ale škrtat mezi zaměstnanci musí boudaři z různých důvodů docela často. „30 procent nebo klidně i 40 procent lidí musíme poslat pryč. Ale ono je to třeba i tak, že ti lidé přijdou, jsou skromní a pracují, váží si té práce, ovšem postupně zjišťují, že v podstatě nemají žádné náklady, bydlí tady, využívají vše, co jim boudař nabízí.“

„A zapomenou na tu svoji historii a najednou získají pocit, že to venku všechno zvládnou sami. Ale poměrně často se do těch problémů dostávají prostě zpátky. Taková jednotka je potom nefunkční.“

Michaela Šťastná se i proto po 13 letech na Výrovce rozhodla skončit. Možná unavená, ale rozhodně ne zatrpklá. „To vůbec ne, když tady jste 13 let, tak tu necháte kus sebe. Necháte tu svoji energii. Je to můj život, žijete tady, vyrostly tu mé děti, takže je to těžké. Ale člověk musí onu nostalgii opustit a vydat se zase někam dál.“

Čtěte také

Řidič taxi se pokusil dojet na Výrovku v Krkonošském národním parku. A dostal pokutu

Všechno zlé je pro něco dobré, říká partner boudařky Petr, který se jí dlouhé roky snažil pomáhat. „Teď to bude snad konečně super. Já jsem byl za celou zimu snad dohromady nějakých osm hodin na skialpech, Míša možná tak od auta do práce, nahoru na boudu, a to bylo celé. Potkáváme se až v 10 hodin večer v posteli. A než se jeden vykoupe, tak druhý je už tuhý.“

„Kolikrát se mi stalo, že jsem usnul i v botách a v čepici, ani jsem se nesvlékl. Protože člověk byl tak orvaný,“ dodává Petr.

Co bude s Výrovkou dál zatím není úplně jasné. Ale provoz by určitě skončit neměl. Detaily budoucnosti populární krkonošské boudy budou známé nejspíše ještě do konce prázdnin.