Národní institut orientálních jazyků a civilizací (INALCO) zkoumá i romštinu

„Aurore Tirard: Ve francouzštině mluvíme o romštině, jako o jazyce “romani”. Naše jazyková sekce byla založena v roce 1968. V té době jsme ale ještě mluvili o jazyce Tzigane, který používal Georges Calvet. Dnes jsme součástí katedry jihoasijských a himalájských jazyků, prakticky tedy indických jazyků,”

Vysvětluje mi Aurore Tirard, která vyučuje na INALCO a dodává, že romštině je tak součástí indoevropské rodiny.

„Vyučujeme gramatiku, výslovnost, psanou formu, ale jsou to i různé dialekty nebo praktické znalosti, tzv. civilizaci. Abychom si představili, proč se jazyk používá, je potřeba znát i historii a vývoj takového jazyka. A samozřejmě kulturu.”

„Výuka je specifická podle toho, pro koho je určena. Studenti, kteří nemají žádnou zkušenost s tímto jazykem, nejsou romského původu, jsou gadžové, a chtějí se romštinu učit tak, jako každý jiný jazyk, tak jim se snažíme ukázat, že Romové používají svůj vlastní jazyk, svou kulturu. I to, že romština má svou strukturu a historii. I svůj jazykový výzkum stejně tak, jako každý jiný jazyk.”

Aurore tím naznačuje, jak je třeba hájit nutnost zkoumání a zachování jazyka a kultury.

„Romštinu se ale samozřejmě učí i romští studenti, pro které je to prohloubení, zdokonalení. mnohdy se jedná i o ty romské studenty, kteří se ale romštinu musí naučit, protože jí v rodině nemluvili.”

„Mnohdy také musíme ukázat, že je to jazyk, kterým se i píše. Ikdyž tradičně je to spíš mluvená forma. Vždy vysvětlujeme: “Ano, ano, romsky můžete psát a máme i svou literaturu.”

„Co nás velmi zajímá, jsou dialekty. Buď ty, kterými se mluví v jednotlivých rodinách a nebo v zemích původu.”

Na institutu INALCO se tak lze získat bakalářský, magisterský nebo i doktorský titul z romštiny, vysvětluje Aurore.

„Zásadní jsou kurzy jazyka. Zajímáme se také o různé pravopisy. Protože v každé zemi je trochu jiný. Vyučujeme jak ten standardizovaný, kterému říkáme Rromani s dvěma “R”, studovat se ale tady dá i třeba pravopis slovenský nebo srbský.”

Nebo rumunský, řecký i manušů. Záleží na přání studentů. Aurore se ptám, kolik studentů mají?

„Podle mě jich je málo. Ale málo jich bylo vždy a to už od vzniku naší sekce. Bývá jich mezi 5 až deseti. Letos jich máme devět. Je nám prostě jasné, že romština není čínština, velký business s ní asi neuděláte. Na druhou stranu je to jazyk velkého počtu lidí nejen v Evropě. I z toho důvodu si výzkum a pozornost romština skutečně zaslouží.”

„O romštinu zájem nadále je a to je zásadní,“ říká Aurore Tirard, která vyučuje romštinu a romskou civilizaci na prestižním institutu INALCO, který spolupracuje nejen na národní, ale i mezinárodní úrovni - třeba s Karlovou univerzitou.