Seniorka Marie|Moje dospělé děti mne přesvědčily v mém pokročilém seniorském věku učit se na počítači a dnes už jsem jim vděčná, že jsem je poslechla. Byli mými učiteli a jsou dosud mými rádci . Dnes rejdim na internetu, používám chytrý telefon a všechny tyto vyoženosti moderní doby mi usnadňuji život v mém pokročilém věku díky mým dětem.
Milan NJ |Dobrý večer! Před chvílí jste četl příspěvek pána, který psal o vlastnostech svých potomků, které pocházejí od jeho tet, žijících před sto lety. Pravděpodobně se tyto tety znovu vrátily do své rodiny a teď jsou dětmi tohoto pána. Duše se vracejí ke svým příbuzným.
Helena|Moji potomci me naucili si uvedomit, ze kazdy si musi udelat svou zkusenost sam. Ze zkusenost, kterou mam ja, je moje a oni ze si museji udelat sve vlastni zkusenosti. Primeli me si vzpomenout si, jak i ja sama jsem si chtela delat sve vlastni zkusenosti i za cenu toho, ze udelam chybu. A vlastne se clovek nejvic uci chybama, ktere udela. Mohu jim poradit, kdyz si o radu reknou, ale jestli tu radu pouziji, je uz na nich. Takze me vlastne naucili vetsimu porozumeni k mlade generaci. zadna doba to nemela a nema lehke a pokud ti mladi opravdu chteji, vsak oni is uz najdou svou cestu a svuj zpusob jak zivot zvladat a prozivat. Naucili me vlastne vetsi nadeji a za to jim moc dekuju.
Věra - Neratovice|Dobrý večer,
když se dcera před 16 lety
na čtyři roky přestěhovala do Curychu
tak jsme ,,povinně museli zařídit počítač
" a naučit se používat mail a hlavně
Skype, abychom mohli spolu komunikovat.
No a pak přišel chytrý telefon a WhatshAp.
No a vnouček s tím je sranda v tom,
že babičko budeme si hrát jako.
Tak si hrajeme na jako.Jako na vlak,
jako na poštu a rozbalení balíku jako
a tak různě. Hezký večer všem přeje Věra z Neratovic
,
Mirek|Zdrare náčelníku,
Co sem zgóml od šropálů? Mám dvě libový kočenky, je to dost pasový. Ať si lámu gloznu, tak nevim. Ale už gómu, co je kroptop. Trikot, ve kterým si každé spolehlivě nachladí ledviny.
Ale abych jeno neprskal. Starší maká jako čert, aby si plnila sny. Má můj obdiv.
INKA|Přeji krásný večer. Ač ovládám PC docela dobře, přesto jsem velmi ráda využila rad vnuků v této oblasti. Dnešní téma mi však připomnělo něco jiného. Byly to začátky mého nenadálého malování v pozdním věku (60 let). Ano, byla to moje vnoučata, která si začala vyžadovat moje obrázky a poté vyburcovala k tomu, abych se prezentovala na nějaké výstavě. Jejich podpora byla úžasná. Dodnes jsou v rolích kritiků, povzbuzují, atd. Toho si cením nejvíce - uznání, podpory a snad i obdivu...
Jana|Zdravím všechny linkaře i vás, p. Borku. Téma je nejen zajímavé, ale potřebné, protože bychom měli umět vnímat děti jako rovnocenné partnery. Člověk se toho naučí nejvíce od těch nejmenších, s nimiž tráví třeba jenom chvilku nebo které potkává. Děti mluví upřímně a kolikrát nás jejich upřímnost může překvapit, ale i ranit. Dospělí si mnohdy neříkají pravdu kvůli svému prospěchu nebo aby někoho neranili. V tomto případě bychom se také měli učit od dětí, ty jsou totiž na rozdíl od dospělých většinou upřímné. Nestarají se totiž tak o to, co si pomyslí druzí. A taková perlička o malíři Pablo Picassovi. On prohlásil, že potřeboval celý dlouhý život k tomu, aby se opět naučil kreslit jako dítě. A tak prý vždy zůstal stát, pokud narazil na děti kreslící křídou na zem a pozoroval, jak znázorňují obličej zepředu i z profilu. A jaký světově uznávaný umělec to je!
Budu se zájmem poslouchat a jsem zvědavá, jestli někdo bude povídat o lucidním snění. Za přínosné téma děkuje a všechny zdraví Jana ☺
Monika.(Méně hudby=více hovorů.)|Dobrý večer. Zkusím se dovolat, proto píšu zatím všeobecně. Co můžou děti naučit dospělé?
Žijte přítomným okamžikem. Milujte bez podmínek. Ptejte se, buďte zvídaví. Buďte otevření. Buďte kreativní. Děti neustále něco vytvářejí, zkoumají, přicházejí věcem "na kloub". Chlapci například nenávratně zničí novou čtyřbarevnou propisovačku, protože chtějí zjistit, jak to vypadá uvnitř, jak funguje. Oceňujte malé detaily. Mějte odvahu zkoušet nové věci. Nevzdávejte to po prvním (ani po desátém!) neúspěchu. Rozviňte svou hravost a vtipnost. Zbavte se předsudků. Vyjádřete své pocity. Bojujte za to, co chcete. Každý den přináší nová dobrodružství. Nenechte se odradit. Věřte si. Buďte zvídaví. Důvěřujte světu, i když vás už tolikrát zklamal. A na závěr musím opravit pí Janu, která na web 15. března napsala, že rýpu do Noční linky. Ne! Jen mám připomínky k pozdnímu vysílacímu času. A možná přemíře hudby... Vzhledem k tomu, že zvukový záznam mizí po 30 dnech, avšak psané zůstává navždy, musela jsem to napsat. Všem přeji šťastné dny, koneckonců 20. března je Den štěstí...
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P. BORKU A POSL.N.L.MOJE NEJMLADŠÍ DCERA A VNUK TI MĚ UČÍ NASTAVIT POČÍTAČ.NÉJSTARŠÍ DCERA TA MĚ UČÍ ŠETŘIT PLYNEM A ELEKTŘINOU,PROTOŽE DŮM UŽ JE JEJÍ.JINAK JÁ SE UČÍM OD JEJÍCH NAROZENÍ ROZEZNÁVAT JEJÍCH VLASTNOSTI A PODOBY,POKOM CO PODĚDILI,MUSIM ŘÍCT ŽE JEJICH VLASTNOSTI A PODOBY ŠAHAJÍ AŽ STO LET NAZPĚT,PO MOJE TETY.TAK TOTO SE SNAŽÍM NA NÍCH ROZPOZNA,AT JE TO ZE STRANY MANŽÉLKY NEBO MOJÍ.ZDRAVÍM P.MARUŠKU Z OŘECHOVA U KTERÉ JSEM BYL S PAVLEM A JEHO MAMINKOU NA NÁVŠTĚVĚ,BYLI JSME MILE PŘIJATI.JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC
Jana Jirkov|Hezký večerní čas p. Borku, otázku na toto téma jsem položila mým rodičům a ti mi odpověděli, že se ode mne naučili např. jak se obsluhuje mobil, za to jsou mi prý moc vděčni. Během svého zaměstnání, kdy jsem pracovala s dětmi, konkrétně jsem je doučovala, tak jsme se s dětmi učili vzájemné trpělivosti, také mě vždy překvapily svou bezprostřední upřimností. Avšak to nejhezčí, co mě naučily, bylo dívat se na svět jejich dětskýma očima. Zdravím všechny posluchače a přeji jim mnoho radostných chvil při učení se novým věcem s jejich ratolestmi. Ještě zdravím p. Františka ze Židlochovic a p. Milenu z Poděbrad. A na závěr něco pro zasmání: Pepíček se ptá maminky, jestli ví, kolik kečupu je v jedné lahvi? Nevím Pepíčku. Ale já vím! Od gauče až ke dveřím!
franz|do dnešní doby ještě nic takového na co by jsem si hned vzpomněl, snaží sespíše oni změnit můj přístup k životu ale to se synům nedaří, jak se říká, starého psa novým kouskům nenaučíš, spíše si říkám já, zda jsem do jejich hlaviček tzv do-životně nevložil smysl pro pořádek, jejich okolí naopak nezná držet své slovo, já říkám, že si musí najít jiné kamarády, ale prý jsou všichni stejní, hodina sem, hodina tam, výmluvy apod., nebudou to mít v životě lehké, já říkám, spoléhejte se sami na sebe a svého životního partnera, zdraví vás z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz
