Kuba|můj nezapomenutelný dárek vynalezl můj táta já jsem členem " polsky radioklub " a můj táta rozhodl se koupí mě moje první amatérské rádio za to Za to ho velmi milujem !!
promiň jestli Napsal jsem něco špatně Nemohu psát dobře ve vašem jazyce Raději píšu polsky :-)
pozdravy z Polsky Kuba :-)
lea|Dobrý večer,
je moc druhů dárků, hmotné, drahé, nečekané, ale jsou i dárky citové - můžeme někoho podarovat třeba láskou, dobrým slovem , nebo úsměvem. Já jsem si vzpomněla na dárek, který mi v poslední době udělal velkou radost. Dostala jsem knihu / 35x40 cm/ s názvem Stopy civilizace. Jsou to satelitní snímky, jako svědectví lidských aktivit. Každou chvíli v ní listuji, každá stránka je barevná nádhera o tom, co dokázal člověk na této Zemi. Děkuji, že jsem se mohla s vámi podělit o radost z dárku,který mě potěšil, a zároveń doporučit tuto knihu.Je docela objemná a těžká, ale stojí za zhlédnutí. Dobrou noc, Lea, Zlín.
Luďka Kouřilová|Zdravím a přeji krásnou adventní noc.
Když jsem šla do důchodu, začala jsem vzpomínat a vznikla z toho taková malá povídková knížka. K dnešnímu tématu přeposílám ukázku z povídky Vánoce.
Když člověk vzpomíná, připadají mu ty svátky podobné jako vejce vejci, byť krásně malovanému. Ale jen těžko se hledá záchytný bod, kterého to bylo roku.
Z celé té dlouhé řádky Vánoc strávených s vlastními dětmi dokážu datovat dvoje.
Na Štědrý den 1976 měl můj nejstarší syn 10 měsíců a my s manželem od něho dostali první, a ty Vánoce snad nejhezčí, dárek. Udělal své první samostatné kroky do života. Z náruče jednoho do náruče druhého přešel sám celou naši kuchyni. Že to byla kuchyně paneláková, nijak nesnižuje velikost výkonu ani cenu daru.
Druhé v mé paměti vypíchnuté, zůstávají Vánoce po dalších osmi letech. Třetí, nejmladší syn měl rok a půl, já už byla opět v zaměstnání, takže jejich příprava byla malinko hektická. Pořád jsem měla pocit, že jsem ještě něco nestihla, něco zapomněla. A tak jsem úplně těsně před Vánocemi, při jedné služební cestě, koupila v okresním městě vláček. Byl z umělé hmoty, stál dvanáct korun, měl jeden vagonek, ale také zvláštní ozubenou pružinku, která ho uváděla k samostatnému pohybu. Maličkost. Jenom, že jsem ho zahlédla ve výkladní skříni. A právě ten vláček se stal zlatým hřebem celého Štědrého večera u nás. Některé dárky zůstaly dokonce nerozbaleny, protože všichni čtyři moji mužští seděli na zemi v kroužku a posílali si vzájemně ten vláček. V zápalu hry nebylo drobné věkové nuance možné postřehnout. A já byla šťastná. Byly Vánoce.
Jak jsem předeslala na začátku, v paměti zůstaly především dárky a okamžiky spojené s družností a láskou.
778xxx961|JEN CHCI NAPSAT ZE TYTO DNY A NEJENOM PRO ME JSOU TY NEJHORSI V ROCE JELIKOZ JS ZUSTALA SAMA JA PLACU OSTATNI SE RADUJI ADVENT BOLESTNE PREZIVAM JIRINKA
