Nejstarší chata Jeseníků nese dodnes jméno podle dávného pastýře z Bernských Alp

Švýcárna dnes patří k nejznámějším objektům v Jeseníkách. Leží na svahu Malého Děda v nadmořské výšce 1 304 metrů, při cestě z Pradědu na Červenohorské sedlo nebo do Loučné nad Desnou.

Už v 18. století se na holých vrcholcích Jeseníků pásl dobytek. Na mapě panství z roku 1736 je pod Malým Dědem vyznačen Knoblochhaus, tedy česky Česnekový dům. Sloužil jako obydlí pro pastýře a sklad mléčných výrobků, které byly díky vysoké kvalitě horského mléka považovány za výtečné.

Na počátku 19. století ale stará salaš zchátrala, a tak nová lichtenštejnská vrchnost povolala do Jeseníků alpské salašníky a nechala zde postavit novou boudu a stáje. Jejím správcem se stal Johann Aegerter, pocházející z Bernských Alp. Pozoruhodné je, že jeho syn Michael byl zakladatelem další horské salaše, dnešního schoniska Zbigniewa Fastnacha na polské straně vrcholu Králického Sněžníku.

Podle dostupných informací se Johann Aegerter usídlil na nové salaši už v roce 1829 a začal hospodařit. Salaš sestávala z kamenné stáje pro víc než sto kusů dobytka a několika dalších dřevěných budov. Velmi brzy ji začali vyhledávat i první turisté, kteří se v ní mohli skrýt před nepohodou, odpočinout si, koupit jednoduchou stravu, případně i nouzově přenocovat. Již ve 40. letech zde dokonce zavedli návštěvní knihu, takže návštěvy turistů zřejmě nebyly ojedinělé. To už se salaši díky národnosti jejího správce začalo říkat Schweitzerei – Švýcárna.

Nová chata sloužila už jen turistům

Ve druhé polovině 19. století se pastevectví přestávalo vyplácet, a tak po roce 1860 bouda sloužila spíše jako útulek panských myslivců a turistický ubytovací hostinec. Když vyhořela, dal na jejím místě kníže Lichtenštejn roku 1887 postavit novou chatu, určenou již výhradně turistickým účelům.

Byl to roubený dům se 14 lůžky pro hosty, kuchyní a bytem pro správce a chlévy pro dobytek zajišťující čerstvé potraviny. Chata byla postupně rozšiřována a s rozvojem lyžování byl její provoz udržován celoročně. Jejím provozovatelem se následně stal Moravskoslezský sudetský horský spolek, který ji zaznamenal i ve všech svých průvodcích. Jak rostl zájem o turistiku, objevovaly se i nové cesty k útulně, třeba i jedna z nejdivočejších v této oblasti vedoucí údolím řeky Desné a pak Divokým dolem k Pradědu.

Jedna z nejstarších pohlednic z Švýcárny z přelomu 19. a 20. století prozrazuje že se zde páslo i v době, kdy už chata byla dávno spíše turistickou základnou|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Rozvoj turistiky v Jeseníkách přerušila druhá světová válka, kdy bylo okolí Pradědu pro turisty téměř uzavřeno. I díky umístění protileteckého radaru na Vysoké holi. Po válce se Švýcárna stala nejprve majetkem státních lesů a nakonec byla součástí rekreačních zařízení ČSTV.

Na počátku 50. let došlo k největším stavebním úpravám chaty. Půdorys zůstal nezměněný, jinak se ale změnilo téměř vše. Nové pokoje, jídelny, kuchyň i byt správce. Ústřední topení a elektrické osvětlení poháněné diesely měly zabránit požárům. To vše se podařilo vybudovat bez mechanizace za pomoci koníka a trofejního pásového motocyklu s vozíkem. Další rekonstrukce chaty proběhla v 80. letech a pak ještě v letech 90. Přesto si Švýcárna stále zachovala nejen relativně původní dispozici, ale i neopakovatelnou atmosféru.

U chaty vyrostla i malá zvonička

Však byla také odpradávna místem, kde se scházeli nejen lyžaři, ale také horolezci. Vyprávěly se zde příběhy z dalekých hor a u stolu s polévkou, borůvkovými knedlíky či stopečkou likéru z těchto lahodných horských plodů se zde dal potkat nejeden pokořitel himalájských osmitisícovek.

A tak není divu, že právě tady byla v roce 2006 postavena zvonička, zasvěcená milovníku hor – Janu Pavlu II.  Její zvon navrhl Otmar Oliva, a jak štítky na ní připomínají, je i památníkem těch, kterým hory, jež tak milovali, vzaly život.

Kousek pod zvoničkou, od které je krásný výhled na masív Mravenečníku a Dlouhých strání, se i dnes pasou krávy, které tak udržují zdejší louky ve stavu, v jakém je znali naši dávní předkové.

Nebývá zvykem, aby horská chata byla opředena legendami, Švýcárna je však v tomto směru čestnou výjimkou. Podle pověsti zde Johann Aegerter zažil na Silvestra roku 1799 magický úkaz, kdy se mu o půlnoci zjevil sám Praděd, vládce zdejších hor, a nabídl mu, že mu ukáže, co lidstvo v nastávajícím století čeká. Rozehnal mlhu a pastýř uviděl století páry se vší jeho technikou, ale také s válkami a revolucemi, které jím měly otřásat. Když obraz zmizel, poděkoval Pradědovi za jeho laskavost, ale zároveň poznamenal: „Toto jsem snad raději ani vidět nechtěl.“