Posvícenský nášup 27.4. 2008

V dubnovém Posvícenském nášupu se dnes vrátíme do Starých Ždánic na Pardubicko za hasiči. S panem Antonínem Vydrou nahlédneme do starých protokolárních knih z roku 1904. Kde se píše o schůzi sboru odbývané dne 11.března r.1906, kterou zahájil velitel Jiruška František za přítomnosti 20-ti členů. Předsedající přikročil k vlastnímu účelu této schůze a sice .Vztahujíc se k usnesení řádné valné hromady ,ze dne 14.ledna t.r.by se dodatečně pořídily dosud scházející parádní stejnokroje jakož i čapky. Na vyzvání povstáním se zjistilo, že jmenované části oděvu dosud nemají členové: Danihelka František ,Kozák Václav ,Rejl Jar, Procházka Josef ,Bříza František a Rychter Josef. Potřebná látka se dle vzorku objednala u české fy.Fr.Metal v Liberci jim za korun 10,50.na úvěr. Po rozhovoru ,komu se dají zmíněné části oděvu ušíti,rozhodnuto pro Pulpána , který také prvejší šil, týž zavolán a tázán zdaliž a za jakou cenu, by chtěl práci onu zhotoviti .Jmenovaný jest ochoten zmíněné zhotoviti za starou cenu t.j. za kor.7.60 za 1kus a tudíž ihned vyzván by zmíněné členové změřil by se zjistilo kolik látky vlastně potřeba bude. Způsob placení bude tento: Jeden každý měsíc na prvního splatí dlužník 2 Kor.k rukám spol. pokladníka tak dlouho, pokud dlužný obnos nebude vyrovnán. Čapky obstará sbor na svůj vlastní náklad a zůstanou též pro vždy majetkem sboru, nikoli členů. Tento zajímavý zápis učinil Čeněk Pluhař - jednatel sboru. Druhá zastávka bude dnes v Řestokách na Chrudimsku. Kde jsem si se starostou Milanem Matuškou povídal o rodačce a spisovatelce Heleně Šmahelové, která se narodila v rodině s bohatou mlynářskou tradicí. Po krátkém pobytu v Řestokách odešla s rodiči na Moravu a nakonec se rodina usadila v Bratislavě. Po smrti obou rodičů v roce 1928 odešla Helena Šmahelová k babičce do Chrudimi. V Jaroměři se vyučila knihkupecké profesi. V roce 1931 nastoupila v Chrudimi jako úřednice v okresní nemocenské pojišťovně. Zde se seznámila s Bohumilem Markalousem, který byl již v té době známý spisovatel píšící pod jménem Jaromír John. V roce 1943 odešla díky J. Johnovi z místa úřednice a zbytek války prožili ve Slatiňanech. Po válce se vrátila ke studiu, dokončila reálné gymnázium a od roku 1946 studovala na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci, titul PhDr. získala v roce 1952. Po smrti J. Johna uzavřela sňatek s docentem olomoucké filozofické fakulty Pavlem Trostem. V roce 1956 odešla s manželem do Prahy a pracovala jako spisovatelka z povolání. Mezi její díla patří knížky jako: Sedmý den odpočívej, Petentovi, Mládí na křídlech, Velké trápení, Magda a další. Její pozdější práce jsou věnovány většinou problémům mládeže, zejména otázkám dospívajících dívek. Závěr pořadu bude patřit Hartmanicím u Poličky. V Posvícenském nášupu bude řeč o historii a starých dobách. Uslyšíte unikátní záznam rozhovoru Josefa Kamínka s paní Hedvikou Vodičkovou. V druhé polovině 18. století se výrazně zapsala do dějin kraje Marie Rebeka Josefa z Harrachu, rozená z Hohenemsu. Osvícená hraběnka dala v roce 1788 rozšířit bysterskou školu i pro děti z Hartmanic. Stojíme na začátku 19. století. Z této doby jako dokumenty života v Hartmanicích můžu uvést zápis z roku 1804: "Jiřík Drašar, konšel obce Hartmanice, z NO. 31 prosí vrchnostenský úřad v Bystrém, aby byl z konšelství propuštěn, protože cizího čeledína nemá a tři dny v potažní robotu v týdnu konati musí, tak že neví, zda robotě, konšeltsví nebo svému hospodářství sloužiti má. Dáno v Hartmanicích, dne 16. Julii 1804." Těžký život předků v této době dokumentuje i "Rozpis vojenské dodávky v roce 1805." Obec Hartmanice musela odevzdat 204 rakouských měřic žita a 194 měřic ovsa. A v témže roce musela obec vyplatit 15 zlatých na výstavbu zdi kolem bysterského kostela. Do koloritu doby můžeme jako zajímavost zaznamenat i pobyt básníka Jaroslava Vrchlického v kraji. Jaroslav Vrchlický pobýval na bysterském zámku u své dcery a zetě. Celý kraj si zamiloval a pobyt zde zvěčnil ve svých básnických sbírkách. Chodíval na dlouhé vycházky až do Svojanova. Pří těchto cestách se rád zastavil v Hartmanicích v hostinci u Králů na sklenku. Vrchlický se rád setkával s prostými lidmi a dával se s nimi do řeči. "Jednou potkal u hartmanské kapličky jimramovského malíře pokojů. Malíř, který byl v povznesené náladě, mu vzdal svůj hold a pochlubil se mu, že také píše do novin a časopisů, domnívaje se, co tím u Vrchlického získá. "Člověče, to se dnes nevyplácí, toho řemesla nechte!" odpověděl mu prý tenkrát Vrchlický." Neděle 27.4. po 12 hodině.