Ondřej Neff

V poslední době si vychutnávám malé soukromé povyražení. Sleduji, kolik dnešních věhlasných novinářů a komentátorů brnká na strunu stáří. Týká se to mužů stejně jako žen.

Na webu jsem před nějakou dobou viděl milé video. Ano, neprojevila se vada sluchu, nejste obětí zvukového klamu – i milá videa se na webu zveřejňují.

Někomu se může zdát nadnesený název podniku, který v neděli skončil na pražském Výstavišti. Prosím vás, jakýpak Svět knihy, co je to svět a co je oproti němu nějaká kniha?

Sobotní korunovace britského krále Karla III. byla skvělá příležitost k tomu, aby v ní příznivci i odpůrci monarchie našli to svoje. Stačilo se dívat na televizi.

První máj je lásky čas a svátek dělné třídy, jak kdy. Skoro vždycky je to čas spojovaný s uklízením. Neupadnu do trapného žertování na téma mužský a smeták.

Naše Anna Marie se rozhodla prozkoumat schopnosti toho, čemu se říká umělá inteligence, aby zjistila, co je na ní umělého a co je inteligentní.

Na celé věci vidím jedinou pozitivní stránku: sobota 15. dubna, to se bude dobře pamatovat. Pro mě to bude den, kdy zvítězila ideologická zaslepenost nad rozumem.

Už je to tak zařízeno, že mám glosu v pondělí. Tak se stalo, že ji mám v onen velikonoční den, kdy podle dávných tradic vyplácejí muži bytosti opačného pohlaví pomlázkou.

První duben připadl letos na sobotu. Je to den, kdy si lidé vymýšlejí rozmanité žertíky. Dělali to už ve středověku, zmínky o tom zvyku najdeme v klasické literatuře.

Dnes se to už asi nedělá. Kdyby si dnes rodič dovolil výchovnou metodu typu „když budeš zlobit, přijde na tebe...‟ bubák, čert, klekánice riskuje dětského ombudsmana.