Naďa|Dobrý večer, několikrát zazněla ve vysílání zmínka o skřítcích, kteří mají na svědomí ztracené předměty. Ano, je tomu tak... Paní Vítězslava Klimtová napsala pár krásných knížek, plných zajímavých příběhů o skřítcích domácích, lesních, lučních apod. Na mou věru, mezi skřítky domácí patří Zášupšák, pěkná potvůrka. několikrát hledáte na stejném místě, nic tam není, podíváte se ještě jednou a ejhle, ztracená věc je na světě. Měli jsme kdysi výstavu těchto skřítků v Domě dětí, v galerii, Zášupšák byl mezi nimi, ale nic nikam neschoval, protože přes den jsem měla v galerii dozor a pak se dveře zavřely aa pečlivě zamkly. Zdravím a přeji všem krásné sny.
Soňa|Jednou jsem si zapoměla vyndat protézu, a proto že mě tlačila, když jswm si lehla, tak jsem ji položila na noční stolek.Ráno hledám a nikde nic. Dlouho jsem heldala, až jsem ji našla.Měla ji v pelíšku moje Miša, fenečka Maltézáčka, která spoává se mnou. Trochu si s ní pohrála, tak že ji trochu okosala. Přeji vám všem krásný nový den.
EVA Z LITVÍNOVA|VŠECHNY MOC ZDRAVÍM.BUDE OSTUDA,ALE CO UŽ.:D KONEC ROKU,TAK JSEM JEŠTĚ ŠLA S POPELEM PŘED DŮM DO POPELNICE.SICE NEBYL MOC HORKÝ,ALE NEDALO MĚ TO,VZALA JSEM TAKOVOU 2LITROVOU NÁDOBU NA VODU A ŠLA TO ZALÍT.K PŮLNOCI JSEM SI PŘIPRAVOVALA,I KDYŽ JSEM TU BYLA SAMA TRADIČNÍ PŮLNOČNÍ OVÁREK.CHTĚLA JSEM SI VZÍT ZUBY A NIKDE.TAK JSEM SI UVĚDOMILA,ŽE MISTIČKU,DO KTERÉ JE ODKLÁDÁM JSEM DALA DO MYČKY.A ODLOŽILA ZUBY DO TÉ NÁDOBY NA VODU.MÁM ASI 20% ZRAKU,TAK JSEM JE ANI NEVIDĚLA,NAPUSTILA VODU A VYLILA DO TÉ POPELNICE.TAK ZA ZVUKU BOUCHAČEK A OHŇOSTROJŮ JSEM LOVILA ZUBY V POPELNICI.SOUSEDI JIŽ VYCHÁZELI VŠICHNI PŘED DOMKY. A JÁ RYCHLE ZAHUČELA DOMŮ,VYČISTIT CHRUP A POTOM ŠLA VEN POPŘÁT SI SE VŠEMI KRÁSNÝ NOVÝ ROK.
Inka |Dobrý večer, pane Borku,
já hledám něco každou chvíli, protože jsem velký sklerotik. Ale nejdéle jsem hledala čtečku knih, kterou jsem někam uložila když jsem předělávala pokoj po mém zesnulém synovi, aby se nerozbila. Hledala jsem ji snad6 let
Jednou večer mě napadlo poprosit anděla strážného, aby mi aspoň naznačil, kde by mohla být. Ráno po probuzení jsem vstala a šla do skříně,o kde byla krabice s věcmi, které jsem měla také uložené při tom předělávání pokoje a ta čtečka tam byla. Přeji hezký zbytek večera. Inka z Hradce Králové
Zdenek|Zdravim ponocniky. Jsem zastance systemu, ze neporadek je pro inteligenty, nicmene mam dlouhodobe problem s technickou prohlídkou vozidel. Vzdy k tomu potrebujete velky technicky prukaz a to je kamen urazu. Tento papir neni k nicemu, jen k prodeji auta a zminene prohlidce. V praxi to u mne vypada tak, ze pred TP musim nechat vystavit duplikat velkeho TP, ktery nasledne ulozim na predem urcene misto, ktere za dalsi 2 roky zapomenu. Pak vzdy najdu TP, ktery uz neplati… tož tak
Daniela z Prahy|Kolik věcí jsem v životě hledala a našla je na místě zcela nevhodném, o tom bych snad za ty desítky let mohla napsat knihu. Osvědčilo se mi, že po určitém čase je lepší onu důležitou věc nehledat, ale před spaním se pomodlit a poprosit toho nahoře nebo vesmír, aby pomohl. Většinou to funguje. Jenom mládí nenavracejí. Ale s tím jsem se smířila.
Ovšem se ztrátou malého zlatého medailonku, který jsem dostala ke křtu, na němž bylo jméno a z druhé strany datum narození, jsem se smířit nechtěla. Vždyť krátce před ztrátou jsem ho měla u zlatníka, aby přidělal nové ouško na zavěšení na řetízek. Měla jsem miminko, bydleli jsme bytě, kde se muselo topit, pro pitnou vodu se chodilo k pumpičce, zkrátka v kolotoči starostí jsem se rozhodla, že se s tou ztrátou konečně smířím. Jen jsem se obávala, že se po této drobnosti bude shánět babička, která mi tu krásu nechala udělat. Ale obrnila jsem se rodinným tvrzením: v životě jsme přišli o víc. Po nějakém čase, když jsem vybírala popel z kamen se ve spodním popelníčku něco zalesklo. Ještě že jsem byla pozorná. Ano, byl to můj přívěsek. Radovala jsem se a přemýšlela, jak se to stalo. Jednoduše. Chtěla jsem být pořádná a před časem si uklízela psací stůl. Likvidovala papíry a muchlala je do uhláku, že se postupně spálí. S listinným nepořádkem jsem vyhodila i malý papírový sáček, v němž byl z opravny hledaný předmět. Protože to bylo zlato, prošlo kamny až do popela. Byl to příjemný návrat věci do našeho každodenního života. Ať se nám vše co máme rádi, nebo co nutně potřebujeme nakonec navrátí. Daniela z Prahy
Leoš|Dobrý večer, nebo možná už dobré ráno,
Tady Váš občasný posluchač Leoš. Dnešní téma mne opravdu zaujalo.
A to z jednoho prostého důvodu. Klíče, mobil, nebo brýle, co mám na hlavě, to hledám pořád.
Jednou jsem našel mobil v lednici, jednou jsem našel mobil u popelnice,
Kdy jsem šel vyhodit odpadky a vrátil jsem se domu s pytlem v ruce, ale bez mobilu.
Jednou se našlo i moje spodní prádlo u sousedky. No, to pak, vysvětlujte!
Ale k tomu neobvyklému místu nálezu.
To vám povím, jak už celých 42 let hledám soudnost. V listopadu mi bude
60 let a já vím, že jsem jí někam kolem 18. roku svého života schoval.
Přece jenom, není možný, abych jí neměl. Jsem poctivej, slušnej, pracovitej,
Ale když to tak hanlivě řeknu, jsem takový hovádko, který narně hledá soudnost.
A víte, co je nejhorší?
Já asi tuším, kde to je.
Mám takový tušení, že je to v hlavě. Ale to je zrovna místo, kam se bojim nahlížet.
Ale jsem si na stoprocent jisty, ze to tam bude, a ze to tak má hodně z nás, jen málo kdo se tam bojí nahlédnout. Protože, víte proč?
Možna by pak byli zklamaní. To je důvod, proč to stále hledám a diskutuji nad tim. Než abych šel na jistotu. A že nás takových je, co se bojí.
Díky za vás Leoš.
Dana|V roce 1984 jsme byli s manželem na svatební cestě v Jugoslávii ve Splitu a koupili jsme tam rodině krásnou láhev koňaku, že ji na přivítanou vypijeme, ale láhev nikde nebyla, tak jsme si s manželem myslel, že jsme ji asi někde zapomněli, tak jsme koupili flašku u nás a už pak na to zapomněli. Před šesti lety zemřela maminka, tak jsem uklízela ve sklepě a jak jsem rozdělala regal, který tam už nebyl potřeba, tak úplně dole stála v "celé své kráse" ona láhev. Ještě ji máme celou a vypijeme ji s rodinou na naše 4O. výročí. Opravdu nechápu, kde se tam mohla ocitnout, kdo ji tam mohl odnést a že jsme ji nikdy neobjevili. Všem přeji hezký večer.
Bohumír - Šternberk| Zapomínání je s přibývajícím věkem lidské, ale horší je když jste v mladém věku, spěcháte přijde vás navštívit soused, pojď dnes na pivo ať nejdu sám. Já jsem skládal uhlí a na okně jsem měl na posilnění domácí slivovici. Schovej ji, ať ti ji někdo nevezme, sedl jsem si na stoličku a dal jsem štamprli sousedovi a mě. Nechtě jsem ji položil vedle, vzal stoličkua házeli jsme na střídačku uhlí, pak rychle se umýt a na pivo. No nezůstali jsme jen u piva a domů jsme došli v náladě. Na druhý den jsem si nemohl vzpomenout , kde je slívka. Uhlí jsme několik roků do zbla nevyčerpali a tak se vždy přisypalo další. Zaváděli jsme plyn a v rohu sklepa zůstala asi 2 kolečka uhlí. Řekl jsem si ukliď to hned a jaké bylo překvápko litr slívky tam na mě čekal. Spokojen a úsměvem jsem si nalil a mám ji dodnes, no nebudu Vám říkat kde. Zdravím vás přátelé z NL.
Milena z Poděbrad|VŠECNY ZDRAVÍM.ASI PŘED 60 LETY MĚ NAVŠTÍVILA KOLEGYNĚ A POCHLUBILA SE NOVÝMI LODIČKAMI.NECHALA JE V PŘEDSÍNI.KDYŹ SE CHYSTALA DOMŮ,LODIČKY NEBYLY.CELÁ RODINA MARNĚ HLEDALA.DANA BOSKY ODJELA NA KOLE.VEČER JSME ZALÉVALI ZAHRADU A LODIČKY PLAVALY V SUDU S VODOU.MALÁDCERKA MYSLELA,ŽE LODIČKY MAJÍ PLAVAT.PŘEŽIJTE HORKOU NOC VE ZDRAVÍ.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L. PRÁVĚ V TĚCHTO DNECH PROŽIVÁME NĚCO PODOBNÝHO,MANŽÉLKA HLEDÁ MOJI MODROU BUNDU,NO A NE A NE JI NAJÍT.PANE BORU A ZNÁTE TEN POCIT AŽ SE TA HLEDANÁ VĚC NAJDE?JÁ TO V MÉM VĚKU PROŽIVÁM DOST ČASTO,JEDNOU TO JE MŮJ SVAZEK KLÍČŮ,NEBO PENĚŽENKA,NEBO MOBIL,KTERÝ MĚ DOST ČASTO VYPADNE V AUTĚ Z KAPSY A ZAPADNE POD SEDADLO.KDYŽ TENTO TELEFON HLEDÁM TAK VEMU MANŽÉLČÍN MOBIL VYTOČÍM MOJE ČÍSLO TELEFONU A TEN SE MĚ OZVE,NO A TEN POCIT CO VÁM MÁM ŘÍKAT,ZDRAVÍ VÁS FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Alena|Dobrý večer Vám, pane Borku a taky všem posluchačům. Můj tatínek byl typický úředník, ale doma byl naprostý chaotik, pořád něco hledal. Několikrát denně přehrabal šuplík s dokumenty, i když nic nehledal, vytáhl poznámkový blok a zas ho schoval na jiné místo, takže to zase za chvíli hledal, hodinky z ruky odnesl na noční stolek do ložnice, pak je zase donesl do kuchyně a podobně. Dobré bylo, když jednou hledal brýle. Vypravoval se na poštu a jak se obouval venku v průjezdu, tak mu brýle spadly z kapsičky u košile do gumáků, které stály vedle jeho bot. Přišel na poštu a brýle neměl, tak doma nastalo hledání. Prošel se celý dům, brýle nikde, tak se daly udělat nové a pak najednou, protože bylo v té době suché léto, tak začalo asi po dvou měsících konečně pršet, tatínek nazouval gumáky, protože šel do zahrady a najednou se brýle našly v botách. Takže toto byla jen jedna příhoda z asi stovky jiných, které se běžně stávaly, když se něco někam založilo a pak se dlouho hledalo, vlastně úplně denně. Tatínek už tady není, ale příhodami se často bavíme, když se sejde naše rodina.
Maruška,sev.Čechy|Hezký večer,Vám i posluchačům,tohoto,mě velmi oblíbeného pořadu.Ani nevím,jak začít.Na baráčku po rodičích máme velkou zahradu a každý rok se koncem října orá část,tak půldruhého aru a koncem,dubna se sází brambory.Jednou,právě po orání,postrádal manžel brýle,vše se prohledalo,ale brýle jsme nenašli.Manžel si pořídil nové a koncem dubna,když se začaly dělat řádky,jsme brýle vyorali.No,docela,se u nás na "vyorané brýle" s úsměvem vzpomíná.K použití už nebyly.
P,S.Máme starý pluh,také řádkovač a používáme vrátek,prostě orba jak má být !
YVETA|Dobrý večer, pane Borku, a Nespavci. Když slyším – no, tady bych to nehledala, vždycky si vzpomenu na dobu, kdy jsem pracovala v dětském domově. V té době jsem nosila brýle na blízko a neustále měla v ruce poměrně velký svazek klíčů. Jak už jistě všichni tuší, neustále jsem jedno nebo druhé hledala. První na řadě byly kapsy, na krku, nad čelem (tam jsem vystrkovala brýle, protože s nimi na nose bych brkla i o skříň). Když jsem neuspěla, vyhlásila jsem pátrání a děti za mlsek ochotně hledaly. Jednou ale byly brýle k nenalezení. Už jsme prohledali půl děcáku a brýle nikde. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že budu muset pořídit nové, v tom přiběhl chlapeček a držel moje ztracené brýle. Kdes je našel? U nanuka, hlásil, v mrazáku. A mně se rozsvítilo. Koupila jsem dětem nanuky a uložila s nimi do mrazáku i brýle. Od té doby se mne všichni při každém dalším hledání ptali – a v mrazáku ses už dívala? Dobrý večer a žádné ztráty.
Vladka z Rychvaldu|Zdravím všechny posluchače i vás. Na toto téma bude jistě hodně příspěvků. Bo kdo nic nehledal ať se přihlásí. Zvlášť ti starší určitě pořád něco hledaji. Já jsem v tom Mistr už dlouho. V roce 2019 jsem potrebovala s autem na technickou a velký techničák nikde. Už jsem prohledala všechny složky s doklady, smlouvy na média, pojistky, doklady i vysvědčení a pořád nic a termín technické se blížil. Už jsem se chystala na úřad pro duplikát, když mne napadlo, že v době minulé technické jsme vystěhovali byt po matce a některé věci jsou stále v krabicích. Nebylo z různých důvodů čas je dořešit. A fakt jsem tam složku s velkým techničakem našla. Ne však na vrchu krabice, ale přiložený dalšími věcmi. Jak je vidět, nemají se některé věci odkládat. Ještě déle mi chyběl ovladač k videu a televizi, které jsem při přechodu na BTV 1 dala z obýváku do ložnice. A pořídila novou televizi. Ovladače jsem našla až letos v odložené kleci na andulku. Pořád čekala na nového obyvatele, ale ten se zatím nepořídil a o klec projevila zájem kolegyně pro vnoučata. Na sledování videa prostě roky nebyl čas, tak ani nechyběly. Jak se dostaly ovladače do klece mi není známo.
Jen bych se ráda dověděla jak najít stále častěji chybějící slova, abych věc nemusela popisovat.
Tak hezký poslech a těším se co prozradí jiní posluchači.
