Pátrání po kněžně Durancii vede do kostela sv. Štěpána na olomouckém Hradisku

Na počátku 11. století Břetislav I. určil, že jeho nejstarší syn bude vládnout Čechám, mladší potomci pak dostanou úděly na Moravě. Sídlem jednoho z údělných knížat byla i Olomouc. V letech 1140 až 1160 vládl olomouckému údělu Ota III. Dětleb.

Už v roce 1126, po smrti svého otce Oty II. prý budoucí kníže odjel do Ruska. Kromě zkušeností a znalostí si s sebou přivezl i nevěstu. Čarokrásná Durana, přejmenovaná latinsky píšícími letopisci na Durancii prý skutečně patřila k nejkrásnějším ženám tehdejšího světa. Byla patrně dcerou knížete Mstislava I. Kyjevského a jeho neznámé druhé ženy.
Jméno Durana prý znamenalo ztřeštěná, což by ledacos prozrazovalo o její povaze. Durana prožila poměrně dlouhý život, zemřela 13. prosince, někdy po roce 1160, přesné datum není známo.

Co po této krásné kněžně zůstalo? Hledat můžete nedaleko obce Úsobrno mezi Jevíčkem a Konicí. Zachovaly se zde vedle krásné a státem chráněné přírody také zbytky jakéhosi hrádku. Podle pověsti v něm sídlila kněžna, která do hradu lákala pocestné rytíře a před ránem je vraždila. Další pověst mluví o pokladu, který kníže měl u stavby zakopat v obavě před vpádem Tatarů na Moravu.

V samotné Olomouci mnoho stop po dávné kněžně nenajdeme. Její jméno ale nese spolek, který se zabývá zpřístupňováním olomouckého podzemí. Jeho členové se domnívají, že Durancia sídlila na hradě, který stával poblíž kláštera Hradisko. Založil ho děd Ota III. s Otou I. a jeho manželkou Eufemií v roce 1076.

Kostel slouží jako vojenská nemocnice

Současná podoba kláštera pochází z přestavby v první polovině 18. století. Po Josefínských reformách byl klášter zrušen a od té doby slouží jako vojenská nemocnice.

Na Hradisku mají ve sklepení dokonce i zazděného mnicha|foto: Miroslav Kobza

Po zrušení kláštera byla zdejší kaple zasvěcená sv. Štěpánu přeměněna na kapli nemocniční a také farní svatostánek pro blízkou obec Černovír a další osady. Do sakristie se málokdo podíval, a tak nikdo netušil, že je v její zdi od 18. století ukrytá schránka. Nápis na ní prozrazuje ostatky olomouckých Přemyslovců a nejstarších představených kláštera. Mezi nimi najdeme i jméno dávné dcery kyjevské Rusi, kněžny Durany.

A na závěr pověst, která krásné kněžně dodává i poněkud hrůznou tvář. Právě ona prý nechala zazdít do podzemí kláštera zbožné mnichy, jejichž hlas se prý stále občas ozývá. Podle legendy Durancie chodívala bezpečnou podzemní chodbou na bohoslužby z olomouckého hradu. Jeden z mnichů se prý zamiloval do dívky z její družiny a jednou na ni čekal v přítmí chodby. Ve tmě popadl dívku, která kolem procházela, a políbil ji. Strašlivý omyl však chtěl, aby onou políbenou ženou byla sama kněžna Durancie.

Zbožná kněžna se strašlivě pomstila a nechala mnicha a několik dalších zazdít do oné chodby. Kněžna pak na klášter zanevřela. Místo jejího posledního odpočinku ale mluví jinak.