Pavel Švanda: Pokusy o rovnováhu

Slavili jsme listopadové výročí, celkem vzato, jak kdo chtěl. Politici položili kytice a pronesli celkem očekávatelné projevy. Pamětníci se ve vzpomínkách lišili. Pro některé je 17. listopad výročím okamžiku, kdy jim nastalo velké nadechnutí, kdy k nim sestoupily Dějiny a řekly jim: „Vstaň a choď. Teď můžeš konečně udělat to, cos vždycky chtěl, jenže ti věčně někdo hloupě bránil pohnout rukama.“ Pro jiné ovšem propuklo postupné drolení světa, v němž byli doma, kde si uměli poradit. Ten jejich svět trval přece jen desítky let. Mně osobně je blízký trochu cynický výrok: „Když už nám ta nahnilá chalupa začala padat na hlavu, vyběhli jsme ven a zvonili klíči o pomoc.“ Ale málokdo asi tušil, kolik práce nás čeká.

Upřímně řečeno, mnozí si mysleli, že teď nám začne nová doba, kdy konečně zvítězí lepší lidské vlastnosti, neboť nás budou nesobecky řídit ti nejlepší z nás. Jen hrstka předvídavých tušila, že parlamentní demokracie potřebuje bohatý systém sil a pojistek a brzd proti horším lidským vlastnostem. Mezi ně nepatří jen bezohledná mocichtivost, nekonečná nenasytnost a zaslepený narcismus, ale i obyčejná lehkověrnost, náladová zášť a taky závist. Což kolikrát tvoří základní kapitál začínajících panovačných vůdců.

Myslím si, že až budou o době po 17. listopadu 1989 pojednávat dějepisci z odstupu, budou asi konstatovat, že jsme dost dlouho nevěděli, co vlastně chceme. Někteří docela prostě doufali, že nastane ten pravý komunismus bez těch protivných komoušů. Jiní se však viděli na koni na nekonečných žírných pastvinách, kde chtěli být neomezenými vlastníky a pány. Neboť jsme zameškali složitý až riskantní vývoj, jímž si prošly západní demokracie od konce 2. světové války. Některé státy, jako například Francie nebo Itálie, se ocitaly až na hraně občanské války, aniž jsme si my něčeho všimli. A teď jsme měli dohnat všechno to historické balancování mezi diktaturou a anarchií, a to hned na místě a v docela novém a menším a chudším státě a se všemi tíživými vzpomínkami a křivdami za sebou i pod nohama.  A ještě k tomu při obecné vžité nedůvěře k profesi politika a k politickým stranám. Ty jsou ovšem pro parlamentní demokracii nezbytným stavebním materiálem, ať už jsou, jaké právě jsou. (...)

Celý fejeton si poslechněte v přiloženém audiu. Na webu je dostupný po dobu čtyř týdnů.