Petr Voldán: Vánoční dárkobraní
Nejen děti našly včera večer pod stromečkem toužebně očekávané dárky. Snad každém z nás udělá radost i jen maličkost, která je důkazem, že na nás někdo myslel.
I když přístup k dárkům bývá různý - od drobností a zážitků až po honičku za spoustou věcí pod stromečkem, která bývá pro někoho také hlavním měřítkem spokojenosti, náhradou za špatné svědomí nebo nedostatek času. Snad i proto nazval dnešní glosu Petr Voldán právě titulkem Vánoční dárkobraní.
Rozbaleno, vyzkoušeno, sem tam odloženo a připraveno k výměně nebo - v horším případě - někdy i k vrácení. O čem že to mluvím? Přece o dárcích. Je to pokaždé už odedávna stejné. Někdo se trefí, jiný ne. To je úskalí materiálního vánočního “dárkobraní”, pokud dobře neznáte své blízké, neumíte proniknout k jejich velkým i malým tajemstvím, snům a touhám.
Kdo to dovede, mnohdy ho to ani tolik nestojí, protože darovat nemusíte jen mobil, náušnice nebo svetr. I proto jsou stále populárnější zážitky. Ty opravdové - nikoli ty na efekt, jako jsou třeba štěňátka, koťátka a další roztomilá mláďata. Často po pár dnech končící v útulcích a co je také nejen smutné, ale řekl bych trestuhodné - občas i odložená někde v lese nebo na parkovišti.
Umět prožívat i darovat zážitky, to se člověku podle mého zakódovává takříkajíc pod kůži už od malička v rodině. I proto je dárkem velice cenným i zdánlivě obyčejný čas. Ne nadarmo se říká, že čas jsou peníze. A když jsme u nich - doslova mě vytáčejí ankety a zprávy, které každý rok zvěstují jakési podivné, pokroucené, klidně řeknu až zvrácené průměry, kolik že to každý Čech utratí za vánoční dárky.
Je přece jasné, že to je přesně to, co se na stovky a tisícovky měřit nejen nedá, ale jsem přesvědčen ani nemá. Pro leckoho to může být i stresující, ponižující informace. A pak se tatáž média podivují, proč se jen ti lidé před Vánocemi zbytečně tolik zadlužují.
Přesně rozdílnost myšlení a potřeb lidí naznačuje i projekt Ježíškova vnoučata. Při zaslechnutí přání seniorky, že by jí radost udělal dobrý čaj, pak nad průměry, kolik tisíc letos za dárky, jen pokrčíte rameny.
I to člověka napadne první den po “dárkobraní”. Ono se ale i při takovém vinobraní, trnkobraní i jiném braní, leckdy najde něco nahnilého. Věřím, že to letos nebyl váš případ a teď už pohodový zbytek vánočních dnů.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.