frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P. JARUŠKO A POSL.N.L. PROTOŽE V OSMAČTYŘICÁTÉM KDYŽ MĚ BYLO ŠEST ROKŮ A O NĚJAKÝCK LYŽÍCH NEBYLO ANI PONĚTÍ,TAK JAKO DĚTI JSME SI VYROBILI ZE SUDU Z TĚCH PRKÍNEK TAKOVÉ LYŽE NO A NATOM JSME SE SNAŽILI SJÍŽDĚK KOPEČEK NO HRŮZA ALE JAKO DĚCKA JSME SE SNAŽILI.DALŠI LYŽOVÁNÍ BYLO AŽ NA VOJNĚ,DOPADLO TO DOST ŠPATNĚ PROTOŽE TY LYŽE BYLY JEŠTĚ STARÉ TYPY,NO A ODNESLA TO VYKLOUBENÁ NOHA,OD TÉ DOBY JSEM NA LYŽÍCH NESTÁL. JEŠTĚ JEDNOU VÁS ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC NELYŽAŘ.
Dana|Dobrý večer, nikdy nezapomenu, jak mi rodiče na povinný lyžařský výcvik koupili lyže, v roce 1968. Já měla 160 cm., táta řekl, vyrosteš a koupil mi lyže 195 cm dlouhé s vázáním kandahárem...já z Prahy bez zkušenosti jízdy na lyžích, no příšerný zážitek, Dlouhé lyže se mi křížily na všechny strany. Celý týden byl utrpením. Ale v druháku na střední jsme měli opět výcvik a to s instruktorem pěkným vysokoškolákem. Abych si neudělala ostudu, fakt jsem se naučila na těch prknech lyžovat. A to tak, že jsem si časem koupila nové krátké lyže s bezpečnostním vázáním a učila lyžovat i své dvě děti.
Helena|Dobrý večer všem.Tak moje lyže první byly spíše lyžičky asi50 cm dlouhé a vázání patičky a přesto jsem se na nich naučila-vždyť za mého dětství bylo sněhu až po pás,takže každý malý kopeček jsem sjela a když jsem na začátku mého lyžování spadla,tak do měkké sněhové peřinky do náruče mého tatínka.Má to pokračování....,ale to asi až přístě.zdravím všechny v noční lince,které mám ráda a moc ráda poslouchám jejich příběhy.Nebudu jmenovat,je jich opravdu moc a Vám Jaruško a všem milým lidičkám přeji krásný nový rok 2023!!!-Helena z Plzně
franz|lyže mého pana otce z roku 1935 , včetně bambus holí, byl důstojníkem z povolání za 1.republiky. Ty lyže byly min 2x delší než já, což mne netrápilo vzhledem k tomu, že jsem na kopci lyže nasměroval na můj požadovaný směr a stačilo se jen "odpíchnout", ze směru jsem se nemochl vychýlit, aniž by jsem tu snahu měl, o nějakém zatáčení apod. nebyla řeč a stejně jsem byl na kopci zvaném kýblák frajer. Druhé lyže byly již podstatně příhodnější, turistické běžky artis s vázáním i pro sjezd, hřebenovku v jeseníkách jsem zdolal bez problémů, ač sjezdy o velikoniocích byly již nutno říci o zdraví, pod prašanem ledovice......ač synek rozený na rovině, své syny jsem postupně zasvětil nejprve jízdy na běžkách a následně sjezdové lyžování. říkal jsem si, že i kdyby na chleba nebylo, tak oni musí umět lyžovat a podařilo se. Dnes jezdí terény i tam, kde ani horská služba si netroufne a já jsem v poklidu.Rakousko, itálie apod. Dnes mám v bílých karpatech jak běžky, tak sjezdovky a když sněhová peřina nadělí možnosti, tak si zařádím, jen upozorňuji, že je krajně nevhodné telefonovat za jízdy, neboť ztratíte rovnovánu a těžko se z země zvedáte, nesmím holt telefonovat a padat. Lyžování po sedmdesátce dostává nový náboj a radost ze života, že ještě žijete. Všechny posluchače z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví pan franz a bílému sportu 3x nazdar !
