Pondělní Noční linka: O lidech, kteří nesou statečně svůj životní úděl

12. duben 2021

Znáte je také? Možná vám jsou právě proto vzorem? Znáte lidi, kteří si prošli těžkým životem, bojují s vážnou nemocí, ale přesto pomáhají druhým a dodávají jim optimismus a radost do života? Když už má člověk pocit, že nemůže dál, že to nezvládne, co mu pomůže? Co pomohlo vám ve chvíli, kdy jste měli pocit beznaděje?

Každý si nese své břímě a nikdy nevíme, kolik by nám ještě mohlo být v životě naloženo...Určitě i vy znáte ve svém okolí lidi,kteří neměli vůbec jednoduchou životní situaci a přesto si nikdy nestěžovali, statečně bojovali a ještě rozdávali povzbuzení jiným.

Obyčejných, skromných a přitom statečných lidí je spousta. Je před nimi třeba smeknout a i když o slova díků možná vůbec nestojí a to jak se chovají berou jako samozřejmost, mohli bychom si o nich povídat právě v dnešní Noční lince.

Je to i přání posluchačky paní Jarmily, která pracuje v sociální oblasti a je svědkem mnoha příběhů. Budeme rádi, když otevřete i vy své srdce a řeknete nám nebo napíšete, s čím jste se poprali vy, nebo právě vaši známí a přátelé.

Možná máte také někdy pocit, že je to nekončící boj a přesto jdete dál a vše s nadhledem a pevnou vůlí, odhodláním zvládáte. Na setkání s vámi prostřednictvím rozhlasových vln se těší moderátor Noční linky Karel Sladký. Můžete mu k tématu napsat přes tuto internetovou stránku nebo zatelefonujte přímo do studia po 23. hodině na číslo 731 800 900.

Iva|Mily pane Karle moc a moc dekujeme za krasny vecer ktery jsme s Vami meli ..mejte se moc hezky a uz se na Vas zase tesime Iva
marta severní morava|zdravím pane Karlíčku,krásné téma,moc mě dojala p.Maruška je to statečná žena a milující matka Jen to jsem k tomu chtěla napsat zdravim všechny Marta s. Morava mějte se krásně hlavně zdraví
Helena|Mily pane Karle, moc Vas i posluchace zdravim z kanadskeho Ontaria. Ja vim z osobni zkusenosti, ze kdyz si clovek rekne “tak snad by to spatne mohlo uz zkoncit, uz toho bylo dost”, zivot a vyssi sily vedi sve a hodnekrat nalozi jeste tolik, ze ma clovek pocit, ze to uz nemuze vsechno vydrzet. Me osobne pomohlo vsechno spatne vydrzet tim, ze jsem to vsechno prijala, ze jsem proti tomu prestala “bojovat”. Clovek musi proste vedet, kdy je lepsi za neco/pro neco bojovat a kdy je lepsi to prijmout tak jak se to stalo a zit pritomnosti, ktera je propojena s budoucnosti, protoze to co bylo a neda se odestat, to nestoji za to se tim trapit, akorat se clovek musi nejakym zpusobem poucit a jit dal. Jakmile jsem dospela k tomu pocitu, ze to proste vsechno musi byt tak jak je, ze je pro vsechno duvod. a ze to vsechno pomaha k tomu, ze se clovek stave vic clovekem, se vsim co k tomu patri. Netvrdim, ze clovek si musi projit tezkym obdobim, k tomu, aby se stal lepsim, ale myslim si, ze to pomaha. Protoze cim tezsi a tvrdsi zivot clovek proziva, tim vice si vazi vsech a vseho kolem, myslim si, ze to dokaze vic ocenit a “videt” co je vlastne v zivote dulezite a co nestoji za to vubec resit.
Jana|Dobrý večer, mám kamarádku, která kdysi měla nádor v hlavě a díky tomu vlastně se jí narodilo postižené dítě. Nedávno jí zemřel manžel a pak taky ta postižená dcera, o kterou se vlastně celý život starala. Poslední dobou se u ní čím dál víc rozvíjí Parkinson a v souvislosti s tím i Alzheimer, vzala si ji k sobě starší dcera a tak ji moc už nevídám, ale stejně teď už je s ní horší komunikace a tak je mi smutno z toho, že tato opravdu veselá žena, optimistická celý život, nakonec skončila na vozíčku a vlastně mne nakonec za chvíli ani nepozná. A tak si s jinou kamarádkou říkáme, že možná je to i dobře, že teď už možná má klid, nevím?
Marie|Zdravím Vás pane Karle a posluchače. Když jsem se před 53 lety vdala a přestěhovala jsem se k manželovi do rodinného domu, kde jsem začala bydlet j s jeho rodinou. Po roce bydlení tchán prodělal mozkovou mrtvici a 14 let se o něj naše babička---tchyně starala, přestože sama začala mět zdravotní problémy. Při tom se snažila nám být oporou, sama si uměla poradit se vším. Pomohla vždy se vším , když za ní kdokoliv z vesnice přišel. Mě třeba říkala, nedávej najevo , že to umíš, potom budeš muset dělat všechno. Po vyléčení rakoviny se zase starala a pomáhala, ale když přišla nemoc po druhé , to už nezvládla, Je to už 36 let, ale dnešní téma mě vzpomínku na moji panimámu připomělo a ráda jsem si zavzpomínala. Její starostlivostí vlastně ji tchán přežil ještě 5 let. Pěkný večer přeje Marie od Vrchlabí
Alena|Moc Vás zdravím, pane Sladký a taky všechny posluchače. Dneska nebudu psát o sobě, i když mám taky nelehké období za sebou, ale nedávno volala nějaká posluchačka, že všichni pořád pozdravují nějaké kamarády a ta paní se stará o někoho dlouhodobě nemocného nebo postiženého, ale to je v podstatě jedno, nikdo ji nepochválí, přišla o všechny známé, nikomu nemůže zavolat, nikam se nedostane. Chtěla bych tímto tedy jenom pozdravit všechny statečné lidi, kteří musí zůstávat doma, starat se o své blízké, nemůžou za kulturou, za kamarády, zvládají ten nikdy nekončící boj a poděkovat nejen této paní, ale všem těmto neznámým lidem, co bojují s osudem. Hodně síly a pěkný večer.
Markéta |Dobrý večer,nejvíce pomohou ti správní lidé ať už je to někdo z rodiny,pečovatelka, sousedka,prostě někdo,kdo nás nebude litovat,ale kdo nám bude naslouchat a brát nás tak jací jsme. Hezký večer a pevné zdraví všem.
Helena|Dobrý večer.Já si myslím, že každý bez výjimky si nese nějaké břemeno s tímrozdílem, že někomu je naloženo dřív, někomu později. Komu dřív, tak většinou otuží a nese ho snáze, jiný později, ten to má svým způsobem těžší.A kdybychom měli váhy pro taková břemena, možná ,že bychom zjistili, že pod zdánlivě lehkým břemenem člověk trpí více, nežli ten, kdo má naloženo více.
Frantisek svaricek|Dobry vecer p.Karle a posl.N.L.Co pomohlo me ,kdyz jsem prisel o jednu ledvinu (operaci),tak to je jednoducha odpoved,mladi a chut normalne zit.Kdyz jsem videl jak dokaze jeden pan pracovat bez noh az ke kolenum,provadel obklady koupelen,opravoval karoserie aut,a jine prace,tak ten muj handicap byl nic,jediny problem je vtom ze ja v tom handicapu pukracji dal ikdyz se pridaly dalsi potize,ale nevadi,zivot jde dal,nebudu nad sebou brecet,protoze nevidomi lide taky nesedi s rukama v kline a necekaji nato az je nekdo obslouzi,a to je veliky handicap.Samozrejme nekteri lide jsou postizeni vic a tem je potreba pomoct,jinak to proste nejde.Jeste jednou vsechny zdravi FRANTISEK ze ZIDLOCHOVIC.
Marta z Moravy|Přeji pěkný dnešní večer, opět s našim milým panem Sladkým. Mám přítelkyni, která je mi velkým vzorem v těžkostech, kterými celých 4O let prochází. Narodila se s rozštěpem páteře, tak je stále na vozíku a ve 2O letech ji selhaly ledviny. Dodnes neví, proč nebyla na transplantaci. Jezdí 3 x v týdnu po celých 2O let na dialýzu. Toto onemocnění jí přináší mnoho dalších zdravotních těžkostí. Téměř každý den si telefonujeme a někdy se mně těžce hledají slova potěšení. Vždy obdivuji její statečnost a nikdy se nezapomene zeptat, jak se mně daří. Loni našila velké množství roušek pro jednu LDN. Snažím se jí udělat radost, tak pro ni a jejího manžela občas uvařím a upeču. Je vždy plná vděčnosti. Mě také poslední dobou trápí zdravotní problémy, ale vždy si vzpomenu na tuto svoji statečnou přítelkyni. Srdečné pozdravy z Moravy Marta.
Petra z Pardubic |Dobry den, dnes je téma přímo pro mě. Já jsem měla těžší dětství. Protože jsem v 7 a půl letech dostala akutní leukemii a léčba trvala 5 let. V 7.třídě jsem byla na operaci slepého střeva, v roce 2009 jsem měla operaci nádoru na mozku, potom v letech 2014 a 2016 další operace 2 nádorů na mozku a roce 2018 jsem měla operaci štitne žlázy. V pátek jsem se dozvěděla že mám Covid. S pozdravem Petra z Pardubic
Iva|:-):-):-):-) Uz se tesim :-):-):-)
Ira|Dobry vecer,chci vam vyjadrit vdek za zajimava temata i za vas zajem o lidi,vam,vasi skupine i p.Zorce.Delate nam zivot hezci,mame se na co tesit ,moc js!e vam za vse vdecne.Posluchacky.
autoři: Karel Sladký , baj