Posvícenský nášup - 24.11. 2007

Před více než rokem jsem psal o tradici posvícení, které se držívalo v neděli po svátku patrona, jemuž byl zasvěcen místní kostel nebo kaple. Po posvícenské neděli se hned v pondělí lidé scházeli na "pěkné" neboli "zlaté" a na posvícenské úterý mládenci chodili po vsi s hudbou a před domy tančili s děvčaty. Samozřejmě, že se známí a příbuzní vzájemně na posvícení navštěvovali a hodovali stejně jako král Šalamoun se svými přáteli, když každý rok slavili hostinou první posvěcení chrámu v Jeruzalémě. Však na Moravě se posvícení možná příznačněji říká hody. Císaři Josefu II. se ale pranic nelíbilo, že se tak v Čechách slavilo jedno posvícení za druhým, poddaní zanedbávali práce na poli, a tak zavedl jednotné "císařské" posvícení po svatém Havlu (16. října). Češi jak mívají ve zvyku ochotně poslechli, ovšem kromě společného havelského posvícení dál drželi to své kateřinské, svatojiřské, vavřinecké, svatovítské, svatoanenské, michalské... a samozřejmě také nejslavnější svatováclavské a martinské posvícení. Pozvánka na listopadové martinské hody je pro každého milovníka dobrého jídla vstupenkou do ráje. Hodovní stůl v den svatého Martina totiž vždy patřil na venkově mezi nejbohatší v roce a předčil dokonce i slavné hostiny svatováclavského posvícení. Navíc význam jedenáctého dne jedenáctého měsíce byl zejména ve středověku velmi symbolický a všem srozumitelný. Jedenáctka je totiž číslo bláznivé, rozpustilé a je také znamením hříchu a přestoupením biblického Desatera. Proto také den s dvojnásobnou jedenáctkou je jako stvořený pro hody a nespoutané veselí. "Na svatého Martina kouřívá se z komína," říkávalo se. Je to začátek zimního období, venkovní zemědělské práce jsou už dávno dokončeny, takže je čas slavit a užívat si do sytosti dobrého jídla i zábavy ještě předtím, než nastane šestitýdenní advent s přísně dodržovanými posty. Martinskému hodokvasu kralovala vždy dobře vykrmená husička a tradiční martinské posvícenské pečivo, poprvé se také ochutnávala mladá vína, koneckonců je svatý Martin i patronem vinařů. A možná také někoho překvapí, že lampiónové průvody nejsou reliktem velké říjnové revoluce co se povinně u nás slavila v listopadu. Naši předkové si vyráběli různé lucerny a lampiony z papíru a právě na 11. listopadu se průvod světýlek vydával do už téměř zimní tmy hledat svatého Martina s jeho poselstvím dobra a lásky k bližnímu. Ostatně římský důstojník Martin se kdysi v Galii rozdělil o svůj plášť s téměř nahým mrznoucím žebrákem. A lampiónový průvod prošel v předvečer svátku svatého Martina také obcí Dlouhá Třebová. Právě tady totiž poprvé měli Svatomartinskou zabijačku. Dnes se už na vesnici nedrží prasátko jako dříve v každé chalupě, a tak pro mnohá dítka i dospělé byla pravá česká zabijačka vítanou atrakcí. Však se všichni sotva vešli ke stolům v místní tělocvičně u řízků, jelítek, jitrniček, tlačenky, ovárku a dalších zabijačkových pochutin. V Posvícenském nášupu se dále vrátíme do Tisovce na Chrudimsku, kde se letos uskutečnil historicky úplně první sraz rodáků, občanů a přátel obce. Současnou obec pět osad - Kvasín, Otáňka, Tisovec, Vrbětice a Dřeveš. A v Dřeveši je v současné době centrum celé obce a také se tam drží už tradičně první listopadovou neděli po Dušičkách posvícení. V Břehách na Přeloučsku pobývala operní diva Ema Destinová, bydlel zde vynálezce ruchadla František Veverka nebo se zde narodil neúnavný popularizátor vědy geolog Petr Jakeš. Ale Břehy jsou dnes známé především díky Autokempu Buňkov v majetku obce na břehu stejnojmenného rybníka, kde se nyní mimo jiné připravuje bezbariérové ubytování rodinného typu pro zdravotně postižené. Vyhlášené jsou také závody mopedů tzv. "kozích dechů" Stadion Cup Břehy, kterým loni přihlíželo 3500 diváků. U listopadového Posvícenského nášupu se na slyšenou těší Vlastík Novák. Sobota 24.10. po 12 hodině.